1 Pour ce qui est des choses dont vous m'avez écrit, il est bon à l'homme de ne point s'attacher à une femme.

2 Toutefois, pour éviter l'indécence, que chacun ait sa femme, et que chaque femme ait son mari.

3 Que le mari rende à sa femme les besoins conjugaux attendus; et que la femme agisse de même envers son mari.

4 La femme n'est point maîtresse de son propre corps, mais c'est le mari; de même aussi, le mari n'est point maître de son propre corps, mais c'est la femme.

5 Ne vous privez point l'un de l'autre, si ce n'est d'un consentement mutuel, pour un temps, afin de vaquer au jeûne et à la prière; et ensuite, retournez ensemble, de peur que le tentateur ne vous séduise par votre incontinence.

6 Or, je dis ceci par bienveillance, et non pas par commandement.

7 Car je voudrais que tous les hommes fussent comme moi; mais chacun a reçu de Dieu un don particulier, l'un d'une manière, l'autre d'une autre.

8 Je dis donc à ceux qui ne sont point mariés, et aux veuves, qu'il leur est avantageux de demeurer comme moi.

9 Mais s'ils manquent de restreinte, qu'ils se marient; car il vaut mieux se marier que de brûler de désirs.

10 Quant à ceux qui sont mariés, je leur prescris, non pas moi toutefois, mais le Seigneur, que la femme ne se sépare pas de son mari;

11 Et si elle se sépare, qu'elle demeure sans se remarier, ou qu'elle se réconcilie avec son mari et que le mari ne quitte point sa femme.

12 Mais je dis aux autres, moi et non le Seigneur: Si quelque frère a une femme incroyante, et qui consente à demeurer avec lui, qu'il ne la quitte point;

13 Et si quelque femme a un mari incroyant, et qui consente à demeurer avec elle, qu'elle ne le quitte point.

14 Car le mari incroyant est considéré par la femme; et la femme incrédule est considérée par le mari; autrement, vos enfants seraient indignes, au lieu qu'ils sont maintenant estimés.

15 Que si l'incroyant se sépare, qu'il se sépare; le frère et la sœur ne sont pas liés dans ce cas; mais Dieu nous a appelés à la paix.

16 Car que sais-tu, femme, si tu ne sauveras point ton mari? Ou que sais-tu, mari, si tu ne sauveras point ta femme?

17 Au reste que chacun marche selon que Dieu lui a départi, et selon que le Seigneur l'a appelé. C'est là ce que j'ordonne dans toutes les Églises.

18 Quelqu'un a-t-il été appelé étant circoncis? qu'il demeure circoncis. Quelqu'un a-t-il été appelé étant incirconcis? qu'il ne se fasse pas circoncire.

19 La circoncision n'est rien; l'incirconcision n'est rien; mais l'observation des commandements de Dieu est tout.

20 Que chacun demeure dans l'état où il a été appelé.

21 As-tu été appelé étant esclave? ne t'en mets point en peine; mais si tu peux devenir libre, profites-en plutôt.

22 Car l'esclave qui a été appelé par le Seigneur, est l'affranchi du Seigneur; de même aussi, l'homme libre qui a été appelé, est l'esclave de Christ.

23 Vous avez été achetés à un grand prix; ne devenez point esclaves des hommes.

24 Frères, que chacun demeure devant Dieu dans l'état où il a été appelé.

25 Pour ce qui est des vierges, je n'ai point de commandement du Seigneur; mais je vous donne un conseil, comme ayant eu part à la miséricorde du Seigneur, pour lui être fidèle.

26 J'estime donc qu'il est bon, à cause des afflictions présentes, qu'il est avantageux à l'homme de demeurer comme il est.

27 Es-tu lié à une femme? ne cherche point à t'en séparer. Tu n'est pas lié à une femme? ne cherche pas de femme.

28 Mais si tu te maries, tu ne pèches pas; et si la vierge se marie, elle ne pèche pas non plus; mais ces personnes auront des afflictions dans la chair; et je voudrais vous les épargner.

29 Or je dis ceci, frères: Le temps est court désormais; que ceux qui ont une femme soient comme s'ils n'en avaient point;

30 Ceux qui pleurent, comme s'ils ne pleuraient pas; ceux qui sont dans la joie, comme s'ils n'étaient point dans la joie; ceux qui achètent, comme s'ils ne possédaient rien;

31 Et ceux qui usent de ce monde, comme s'ils n'en usaient point; car la conduite de ce monde change.

32 Or, je voudrais que vous fussiez sans inquiétude. Celui qui n'est pas marié, s'occupe des choses du Seigneur, pour plaire au Seigneur.

33 Mais celui qui est marié, s'occupe des choses du monde, pour plaire à sa femme.

34 Il y a cette différence entre la femme mariée et la vierge, que celle qui n'est pas mariée, s'occupe des choses du Seigneur, pour être sainte de corps et d'esprit; mais celle qui est mariée, s'occupe des choses du monde, pour plaire à son mari.

35 Or, je dis ceci pour votre bien, et non pour vous tendre un piège, mais en vue de ce qui est honnête et pour que vous puissiez servir le Seigneur sans distraction.

36 Toutefois si certains pensent se conduire immodestement face à leur innocence, ayant passé la maturité de l'âge sans être marié, et s'il faut qu'il en soit ainsi, qu'ils fassent ce qu'ils veulent, ils ne pèchent point; qu'ils se marient.

37 Mais celui qui reste ferme dans son cœur, qui n'a point ce besoin, qui au contraire est maître de sa volonté, et qui a décidé en son cœur de garder son innocence, fait bien.

38 C'est pourquoi celui qui se donne en mariage, fait bien; mais celui qui ne se donne point en mariage, fait mieux.

39 La femme est liée à son mari par la loi tout le temps qu'il est en vie; mais si son mari meurt, elle est libre de se remarier à qui elle veut, mais uniquement dans le Seigneur.

40 Toutefois, elle est plus heureuse, selon mon opinion, si elle demeure comme elle est. Or, j'estime aussi cette relation à l'Esprit de Dieu.

1 O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.

2 Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.

3 Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži.

4 Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.

5 Nezbavujte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.

6 Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu.

7 Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.

8 Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já.

9 Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.

10 Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.

11 Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštěj ženy.

12 Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.

13 A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.

14 Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu věřící, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.

15 Pakliť nevěřící odjíti chce, nechať jde. Neníť manem bratr neb sestra v takové věci, ale ku pokoji povolal nás Bůh.

16 A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu?

17 Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.

18 Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřezání; pakli kdo v neobřízce povolán, neobřezuj se.

19 Nebo obřízka nic není, a neobřízka také nic není, ale zachovávání přikázání Božích.

20 Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zůstávej.

21 Služebníkem byv, povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.

22 Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán byv svobodný, služebník jest Kristův.

23 Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.

24 Jeden každý, jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.

25 O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.

26 Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.

27 Přivázán-lis k ženě, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy.

28 Pakli bys ses i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.

29 Ale totoť vám pravím, bratří, protože čas ostatní jest ukrácený: náležíť tedy, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli.

30 A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž se radují, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,

31 A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa.

32 A já bych rád chtěl, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.

33 Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě.

34 Rozdílnéť jsou jistě žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci světa, kterak by se líbila muži.

35 Totoť pak pravím proto, abych vám to, což jest užitečnějšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi bez všeliké roztržitosti.

36 Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.

37 Ale kdož jest se pevně ustavil v srdci svém, a není mu toho potřeba, ale v moci má vlastní vůli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.

38 A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.

39 Žena přivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.

40 Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podle mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího.