1 Vous savez, en effet, vous-mêmes, frères, que notre arrivée chez vous n'a pas été vaine;

2 Mais, quoique auparavant nous avons souffert, et que nous avons été outragés à Philippes, comme vous le savez, nous avons pris assurance en notre Dieu, pour vous annoncer l'Évangile de Dieu au milieu de grands combats.

3 Car il n'y a eu dans notre prédication ni erreur, ni aucun motif impur, ni fraude.

4 Mais, comme Dieu nous a jugés dignes de nous confier l'Évangile, aussi parlons-nous, non pour plaire aux hommes, mais à Dieu, qui éprouve nos cœurs.

5 Car nous n'avons jamais employé de paroles flatteuses, comme vous le savez, ni agi par aucun prétexte envieux; Dieu en est témoin.

6 Et nous n'avons point recherché la gloire qui vient des hommes, ni parmi vous, ni parmi les autres; quoique nous aurions pu vous être un fardeau, comme apôtres de Jésus-Christ,

7 Cependant, nous avons été doux au milieu de vous. Comme une nourrice prend un tendre soin de ses propres enfants,

8 Ainsi plein d'affection pour vous, nous aurions voulu vous donner, non seulement l'Évangile de Dieu, mais aussi notre propre vie, parce que vous nous étiez précieux.

9 Car vous vous souvenez, frères, de notre travail et de notre peine. C'est en travaillant nuit et jour, pour n'être à charge à aucun de vous, que nous vous avons prêché l'Évangile de Dieu.

10 Vous êtes témoins, et Dieu aussi, combien notre conduite, envers vous qui croyez, a été sainte et juste, et irréprochable;

11 Et vous savez que nous avons été pour chacun de vous, comme un père pour ses enfants;

12 Vous exhortant, vous encourageant et vous conjurant de vous conduire d'une manière digne de Dieu, qui vous appelle à son royaume et à sa gloire.

13 C'est pourquoi aussi, nous ne cessons de rendre grâces à Dieu de ce que, recevant de nous la Parole de Dieu que nous prêchons, vous avez reçu, non une parole des hommes, mais, ainsi qu'elle l'est véritablement, la Parole de Dieu, qui agit avec efficacité en vous qui croyez.

14 En effet, frères, vous êtes devenus des disciples des Églises de Dieu qui, dans la Judée, sont en Jésus-Christ; et vous avez souffert, de la part de ceux de votre propre nation, les mêmes choses qu'elles de la part des Juifs;

15 Qui ont même mis à mort le Seigneur Jésus, et leurs propres prophètes, qui nous ont persécutés, qui ne plaisent point à Dieu, et qui sont ennemis de tous les hommes;

16 Qui nous empêchent de parler aux Gentils pour qu'ils soient sauvés, comblant ainsi toujours plus la mesure de leurs péchés; mais la colère de Dieu est venue sur eux pour y mettre un terme.

17 Pour nous, frères, ayant été séparés de vous depuis quelque temps, de corps, et non de cœur, nous avons eu d'autant plus d'ardeur et d'empressement de vous revoir.

18 Nous avons donc voulu, une et même deux fois, aller chez vous, au moins moi, Paul; mais le Juif adversaire nous en a empêchés.

19 Car quelle est notre espérance, ou notre joie, ou notre couronne de gloire? N'est-ce pas vous aussi, en la présence de notre Seigneur Jésus-Christ, à son avènement?

20 Oui, vous êtes notre gloire et notre joie.

1 Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.

2 Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.

3 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.

4 Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.

5 Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.

6 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.

7 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.

8 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.

9 Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.

10 Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,

11 Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,

12 I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.

13 Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.

14 Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.

15 Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,

16 Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.

17 My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.

18 Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel,) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.

19 Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?

20 Vy jistě jste sláva naše i radost.