1 Puis Ézéchias envoya vers tout Israël et Juda; et il écrivit même des lettres à Éphraïm et à Manassé, pour qu'ils vinssent à la maison de l'Éternel, à Jérusalem, célébrer la pâque en l'honneur de l'Éternel, le Dieu d'Israël.

2 Le roi, et ses chefs et toute l'assemblée, avaient résolu en conseil, à Jérusalem, de célébrer la pâque au second mois;

3 Car on n'avait pas pu la célébrer en son temps, parce qu'il n'y avait pas assez de sacrificateurs sanctifiés, et que le peuple n'était pas rassemblé à Jérusalem.

4 La chose plut au roi et à toute l'assemblée;

5 Et ils décidèrent de publier par tout Israël, depuis Béer-Shéba jusqu'à Dan, qu'on vînt célébrer la pâque à l'Éternel, le Dieu d'Israël, à Jérusalem; car depuis longtemps ils ne l'avaient pas célébrée conformément à ce qui est écrit.

6 Les coureurs allèrent donc avec des lettres de la part du roi et de ses chefs, par tout Israël et Juda, en disant, selon que le roi l'avait commandé: Enfants d'Israël, retournez à l'Éternel, le Dieu d'Abraham, d'Isaac et d'Israël, et il reviendra vers le reste d'entre vous qui est échappé de la main des rois d'Assyrie.

7 Ne soyez pas comme vos pères, ni comme vos frères, qui ont péché contre l'Éternel, le Dieu de leurs pères, de sorte qu'il les a mis en désolation, comme vous le voyez.

8 Maintenant, ne roidissez pas votre cou, comme vos pères; tendez la main vers l'Éternel, venez à son sanctuaire, qu'il a consacré pour toujours, servez l'Éternel, votre Dieu, et l'ardeur de sa colère se détournera de vous.

9 Car si vous retournez à l'Éternel, vos frères et vos fils trouveront miséricorde auprès de ceux qui les ont emmenés captifs, et ils reviendront en ce pays, parce que l'Éternel, votre Dieu, est clément et miséricordieux; et il ne détournera point sa face de vous, si vous revenez à lui.

10 Les coureurs passaient ainsi de ville en ville, par le pays d'Éphraïm et de Manassé, et jusqu'à Zabulon; mais l'on se moquait d'eux et l'on s'en raillait.

11 Toutefois, quelques-uns d'Asser, de Manassé et de Zabulon s'humilièrent, et vinrent à Jérusalem.

12 La main de Dieu fut aussi sur Juda, pour leur donner un même coeur, afin d'exécuter le commandement du roi et des chefs, selon la Parole de l'Éternel.

13 Et il s'assembla à Jérusalem un peuple nombreux, pour célébrer la fête des pains sans levain, au second mois: ce fut une fort grande assemblée.

14 Ils se levèrent, et ils ôtèrent les autels qui étaient dans Jérusalem; ils ôtèrent aussi tous ceux où l'on brûlait de l'encens, et ils les jetèrent dans le torrent de Cédron.

15 Puis on immola la pâque, au quatorzième jour du second mois; car les sacrificateurs et les Lévites avaient eu honte et s'étaient sanctifiés, et ils offrirent des holocaustes dans la maison de l'Éternel.

16 Ils se tinrent, à leur place, suivant leur règle, d'après la loi de Moïse, homme de Dieu. Et les sacrificateurs répandaient le sang qu'ils recevaient de la main des Lévites.

17 Car il y en avait une grande partie dans l'assemblée qui ne s'étaient pas purifiés; et les Lévites eurent la charge d'immoler les victimes de la pâque pour tous ceux qui n'étaient pas purs, afin de les consacrer à l'Éternel.

18 Car une grande partie du peuple, beaucoup de ceux d'Éphraïm, de Manassé, d'Issacar et de Zabulon, ne s'étaient pas purifiés, et mangèrent la pâque, sans se conformer à ce qui est écrit. Mais Ézéchias pria pour eux, en disant: Que l'Éternel, qui est bon, fasse l'expiation,

19 Pour quiconque a disposé son cœur à rechercher Dieu, l'Éternel, le Dieu de ses pères, bien que ce ne soit pas selon la purification du sanctuaire!

20 Et l'Éternel exauça Ézéchias, et il pardonna au peuple.

21 Les enfants d'Israël qui se trouvèrent à Jérusalem célébrèrent donc la fête des pains sans levain, pendant sept jours, avec une grande joie; et les Lévites et les sacrificateurs célébraient l'Éternel chaque jour, avec les instruments qui retentissaient à la louange de l'Éternel.

22 Et Ézéchias parla au cœur de tous les Lévites, qui se montraient intelligents dans la bonne science du service de l'Éternel. Ils mangèrent les repas de la fête pendant sept jours, offrant des sacrifices de prospérités, et louant l'Éternel le Dieu de leurs pères.

23 Puis toute l'assemblée résolut de célébrer sept autres jours. Et ils célébrèrent ces sept jours dans la joie.

24 Car Ézéchias, roi de Juda, fit présent à l'assemblée de mille taureaux et de sept mille moutons; et les chefs firent présent à l'assemblée de mille taureaux et de dix mille moutons; et des sacrificateurs, en grand nombre, s'étaient sanctifiés.

25 Et toute l'assemblée de Juda, avec les sacrificateurs et les Lévites, et toute l'assemblée venue d'Israël, et les étrangers venus du pays d'Israël, et ceux qui habitaient en Juda, se réjouirent.

26 Il y eut donc une grande joie à Jérusalem; car depuis le temps de Salomon, fils de David, roi d'Israël, il n'y avait rien eu de semblable dans Jérusalem.

27 Puis les sacrificateurs lévites se levèrent et bénirent le peuple, et leur voix fut entendue, et leur prière parvint jusqu'aux cieux, jusqu'à la sainte demeure de l'Éternel.

1 Potom poslal Ezechiáš ke všemu lidu Izraelskému a Judskému, psal také listy k Efraimovi a Manassesovi, aby přišli do domu Hospodinova do Jeruzaléma, a slavili velikunoc Hospodinu Bohu Izraelskému.

2 Snesli se pak byli na tom král i knížata jeho, i všecko shromáždění v Jeruzalémě, aby slavili velikunoc měsíce druhého.

3 Nebo nemohli slaviti toho času, proto že kněží posvěcených se nedostávalo, aniž se lid byl shromáždil do Jeruzaléma.

4 I vidělo se to za dobré králi i všemu množství,

5 A usoudili, aby provolati dali po všem Izraeli, od Bersabé až do Dan, aby přišli k slavení velikonoci Hospodinu Bohu Izraelskému do Jeruzaléma; nebo již byli dávno neslavili tak, jakž psáno jest.

6 Protož šli poslové s listy od krále a od knížat jeho po vší zemi Izraelské a Judské s rozkazem královským tímto: Synové Izraelští, obraťte se k Hospodinu Bohu Abrahamovu, Izákovu a Izraelovu, i obrátí se k ostatkům, kteříž jste koli znikli ruky králů Assyrských.

7 A nebývejte jako otcové vaši a bratří vaši, kteříž převráceně činili proti Hospodinu Bohu otců svých, pročež dal je v zpuštění, jakž sami vidíte.

8 Nyní tedy nezatvrzujte šijí svých tak, jako otcové vaši. Podejte ruky Hospodinu, a poďte do svatyně jeho, kteréž posvětil na věky, a služte Hospodinu Bohu svému, a odvrátí se od vás hněv prchlivosti jeho.

9 Nebo obrátíte-li se k Hospodinu, bratří vaši i synové vaši milosrdenství obdrží u těch, kteříž je zjímali, tak že se navrátí do země této. Milosrdný zajisté a dobrotivý jest Hospodin Bůh váš, aniž odvrátí tváři od vás, jestliže se obrátíte k němu.

10 Když pak ti poslové chodili z města do města po kraji Efraim a Manasse až do Zabulon, posmívali se a utrhali jim.

11 Ale však někteří z Asser, Manasses a Zabulon, poníživše se, přišli do Jeruzaléma.

12 V Judstvu tolikéž byla ruka Boží, tak že jim dal srdce jedno k vykonání rozkazu králova a knížat, podlé slova Hospodinova.

13 I sešlo se do Jeruzaléma lidu mnoho, aby drželi slavnost přesnic měsíce druhého, shromáždění velmi veliké.

14 Tedy povstavše, pobořili oltáře, kteříž byli v Jeruzalémě; též i všecky oltáře, na kterýchž se kadívalo, rozbořili a vmetali do potoka Cedron.

15 Potom pak obětovali beránka velikonočního, čtrnáctého dne měsíce druhého. Kněží pak a Levítové zastyděvše se, posvětili se, a přivedli oběti do domu Hospodinova.

16 A stáli v řadu svém vedlé povinnosti své podlé zákona Mojžíše muže Božího, a kněží kropili krví, berouce ji z rukou Levítů.

17 Nebo mnozí byli v shromáždění, kteříž se neposvětili. Protož Levítové zabíjeli beránky velikonoční za každého nečistého, k tomu, aby jich posvětili Hospodinu.

18 Veliký zajisté díl toho lidu, množství z Efraima, Manassesa, Izachara a Zabulona, neočistili se, a však jedli beránka velikonočního jinak než psáno jest. Ale modlil se Ezechiáš za ně, řka: Dobrotivý Hospodin očistiž toho,

19 Kdožkoli celým srdcem svým se ustavil, aby hledal Boha, Hospodina Boha otců svých, byť pak i očištěn nebyl vedlé očišťování svatého.

20 I vyslyšel Hospodin Ezechiáše, a uzdravil lid.

21 A tak drželi synové Izraelští, kteříž byli v Jeruzalémě, slavnost přesnic za sedm dní s veselím velikým, a chválili Hospodina každého dne Levítové a kněží na nástrojích sílu Hospodinovu.

22 Mluvil pak byl Ezechiáš přívětivě ke všechněm Levítům vyučujícím známosti pravé Hospodina. I jedli oběti slavnosti té za sedm dní, obětujíce oběti pokojné, a oslavujíce Hospodina Boha otců svých.

23 Tedy sneslo se na tom všecko shromáždění, aby učinili tolikéž za druhých sedm dní. Takž slavili jiných sedm dní s radostí.

24 Nebo Ezechiáš král Judský dal shromáždění tomu tisíc volků, a sedm tisíc ovec. Knížata také dala shromáždění volků tisíc, a ovec deset tisíců. A posvětilo se kněží velmi mnoho.

25 A tak veselilo se všecko shromáždění Judské, i kněží a Levítové a všecko shromáždění, kteréž přišlo z Izraele, i příchozí, kteříž byli přišli z země Izraelské, i obyvatelé Judští.

26 A bylo veselí veliké v Jeruzalémě; nebo ode dnů Šalomouna syna Davida, krále Izraelského, nic takového nebylo v Jeruzalémě.

27 Potom pak vstali kněží i Levítové, a dali požehnání lidu. I vyslyšán jest hlas jejich, a přišla modlitba jejich k příbytku svatosti Hospodinovy v nebe.