1 Et David adressa à l'Éternel les paroles de ce cantique, au jour où l'Éternel l'eut délivré de la main de tous ses ennemis, et de la main de Saül.

2 Il dit: Éternel, mon rocher, ma forteresse et mon libérateur!

3 O Dieu, mon rocher, vers qui je me retire; mon bouclier et la force qui me délivre, ma haute retraite et mon asile! mon Sauveur! tu me garantis de la violence.

4 Je m'écrie: Loué soit l'Éternel! Et je suis délivré de mes ennemis.

5 Car les flots de la mort m'avaient environné, les torrents des méchants m'avaient effrayé;

6 Les liens du Sépulcre m'avaient environné; les filets de la mort m'avaient surpris.

7 Dans ma détresse, j'invoquai l'Éternel, je criai à mon Dieu; de son palais il entendit ma voix, et mon cri parvint à ses oreilles.

8 Alors la terre fut ébranlée et trembla, les fondements des cieux s'agitèrent et s'ébranlèrent, parce qu'il était courroucé.

9 Une fumée montait de ses narines, et de sa bouche un feu dévorant; il en jaillissait des charbons embrasés.

10 Il abaissa les cieux, et descendit, ayant l'obscurité sous ses pieds.

11 Il était monté sur un Voyant et volait; il parut sur les ailes du vent.

12 Il mit autour de lui les ténèbres comme une tente, des amas d'eaux, des nuées épaisses.

13 De la splendeur qui était devant lui, s'embrasèrent des charbons de feu.

14 L'Éternel tonna des cieux; le Très-Haut fit retentir sa voix.

15 Il lança des flèches, et dispersa mes ennemis; il lança des éclairs, et les mit en déroute.

16 Alors le fond de la mer apparut, et les fondements du monde se découvrirent, par la menace de l'Éternel, par le souffle du vent de sa colère.

17 Il étendit sa main d'en haut, et me prit; il me tira des grosses eaux.

18 Il me délivra de mon ennemi puissant, et de mes adversaires qui étaient plus forts que moi.

19 Ils m'avaient surpris au jour de ma calamité, mais l'Éternel fut mon appui.

20 Il m'a mis au large; il m'a délivré, parce qu'il a pris son plaisir en moi.

21 L'Éternel m'a traité selon ma justice; il m'a rendu selon la pureté de mes mains;

22 Car j'ai gardé les voies de l'Éternel, et je n'ai point été infidèle à mon Dieu.

23 Car toutes ses ordonnances sont devant moi, et je ne m'écarte point de ses statuts.

24 J'ai été intègre devant lui, et je me suis gardé de mon iniquité.

25 Aussi l'Éternel m'a rendu selon ma justice, selon ma pureté à ses yeux.

26 Avec celui qui est bon, tu es bon; avec l'homme intègre tu es intègre.

27 Avec celui qui est pur, tu te montres pur; mais avec le pervers, tu agis selon sa perversité.

28 Tu sauves le peuple affligé; mais de ton regard tu abaisses les orgueilleux.

29 Car tu es ma lampe, ô Éternel! Et l'Éternel fait resplendir mes ténèbres.

30 Avec toi je fonds sur une troupe; avec mon Dieu je franchis la muraille.

31 La voie de Dieu est parfaite, la Parole de l'Éternel est éprouvée; il est le bouclier de tous ceux qui se retirent vers lui.

32 Car qui est Dieu, sinon l'Éternel? Et qui est un rocher, sinon notre Dieu?

33 Le Dieu qui est ma forteresse assurée, et qui enseigne à l'homme intègre sa voie;

34 Qui rend mes pieds semblables à ceux des biches, et m'affermit sur mes hauteurs;

35 Qui forme mes mains au combat, et mes bras bandent un arc d'airain.

36 Tu m'as donné le bouclier de ton salut, et ta bonté m'a fait devenir grand.

37 Tu élargis le chemin sous mes pas, et mes pieds ne chancellent point.

38 Je poursuis mes ennemis; je les détruis; et je ne reviens qu'après les avoir exterminés.

39 Je les consume, je les écrase, et ils ne se relèvent plus; ils tombent sous mes pieds.

40 Car tu m'as ceint de force pour le combat; tu fais plier sous moi mes adversaires.

41 Tu fais tourner le dos à mes ennemis devant moi; ceux qui me haïssent, je les détruis.

42 Ils regardent, et point de libérateur! Ils crient à l'Éternel, mais il ne leur répond point.

43 Et je les broie comme la poussière de la terre; je les écrase, je les foule comme la boue des rues.

44 Tu me sauves des dissensions de mon peuple; tu me gardes pour être chef des nations. Le peuple que je ne connaissais pas, m'est assujetti.

45 Les fils de l'étranger viennent me flatter; dès que leur oreille a entendu, ils se sont soumis.

46 Les fils de l'étranger défaillent, et sortent tremblants de leurs retraites.

47 L'Éternel est vivant! Et béni soit mon rocher! Que Dieu, le rocher de mon salut, soit exalté!

48 Le Dieu qui me donne vengeance, et qui m'assujettit les peuples; qui me fait échapper à mes ennemis.

49 Tu m'élèves au-dessus de mes adversaires, tu me délivres de l'homme violent.

50 C'est pourquoi, ô Éternel, je te louerai parmi les nations, et je chanterai ton nom!

51 C'est lui qui délivre magnifiquement son roi, et qui fait miséricorde à son oint, à David et à sa postérité, à jamais!

1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.

2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.

3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.

4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.

5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.

6 Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.

7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.

8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.

10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.

12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.

13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.

14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.

15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.

16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.

17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.

18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.

21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.

22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.

24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.

25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.

26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.

27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.

29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.

30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.

31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.

32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?

33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.

34 Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.

35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.

36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.

37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.

38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.

39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.

40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.

41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.

42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.

44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.

45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.

46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.

47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,

48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.

49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.

50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.

51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.