1 Cinq jours après, Ananias, le souverain sacrificateur, descendit avec des Anciens et un certain orateur, nommé Tertullus, qui portèrent plainte au gouverneur contre Paul.

2 Celui-ci ayant été appelé, Tertullus commença à l'accuser, en disant:

3 Très excellent Félix, nous reconnaissons en tout et par tout, et avec toute sorte d'actions de grâces, que nous jouissons d'une grande paix, grâce à toi et aux heureux succès survenus à cette nation par ta prévoyance.

4 Mais, pour ne pas t'arrêter plus longtemps, je te prie d'écouter, dans ta bonté, ce peu de paroles:

5 Nous avons trouvé cet homme, qui est une peste, qui sème la discorde parmi tous les Juifs répandus dans le monde, et qui est le chef de la secte des Nazaréens,

6 Et qui même a tenté de profaner le temple. Nous l'avions saisi, et nous voulions le juger selon notre loi;

7 Mais le tribun Lysias étant survenu, l'a arraché de nos mains avec une grande violence,

8 En ordonnant à ses accusateurs de venir auprès de toi. Tu pourras apprendre toi-même de lui, en l'interrogeant, toutes les choses dont nous l'accusons.

9 Les Juifs se joignirent aussi à l'accusation, en disant que les choses étaient ainsi.

10 Mais Paul, après que le gouverneur lui eut fait signe de parler, répondit: Sachant que tu es juge de cette nation depuis plusieurs années, je parle pour ma défense avec plus de confiance;

11 Car tu peux savoir qu'il n'y a pas plus de douze jours que je suis monté à Jérusalem pour adorer.

12 Ils ne m'ont point trouvé dans le temple disputant avec qui que ce soit, ou attroupant le peuple dans les synagogues, ou dans la ville,

13 Et ils ne sauraient prouver les choses dont ils m'accusent maintenant.

14 Toutefois, je te confesse ceci, que, suivant la voie qu'ils appellent secte, je sers le Dieu de mes pères, croyant tout ce qui est écrit dans la loi et dans les prophètes;

15 Et ayant en Dieu cette espérance, que la résurrection des morts, tant des justes que des injustes, qu'ils attendent aussi eux-mêmes, arrivera.

16 C'est pourquoi je travaille à avoir toujours une conscience sans reproche, devant Dieu et devant les hommes.

17 Or, après plusieurs années, je suis venu pour faire à ma nation des aumônes et des offrandes.

18 Et sur ces entrefaites, certains Juifs d'Asie m'ont trouvé dans le temple, purifié, sans attroupement ni tumulte.

19 Eux-mêmes ils auraient dû comparaître devant toi et m'accuser, s'ils avaient eu quelque chose contre moi.

20 Mais que ceux-ci même déclarent s'ils m'ont trouvé coupable de quelque chose, lorsque j'ai comparu devant le Sanhédrin,

21 A moins que ce ne soit de cette seule parole que j'ai dite hautement, au milieu d'eux: Aujourd'hui je suis mis en cause par vous à propos de la résurrection des morts.

22 Félix, ayant entendu cela, les ajourna parce qu'il savait mieux à quoi s'en tenir sur ce qui concernait la doctrine, et il dit: Quand le tribun Lysias sera descendu, j'examinerai votre affaire.

23 Et il commanda à un centenier de garder Paul, mais de lui laisser quelque liberté, et de n'empêcher aucun des siens de le servir ou de l'approcher.

24 Quelques jours après, Félix étant venu avec Drusille, sa femme, qui était Juive, envoya chercher Paul, et l'entendit sur la foi en Christ.

25 Et comme Paul discourait sur la justice, la continence et le jugement à venir, Félix, effrayé, lui dit: Pour le moment retire-toi, et quand j'en trouverai l'occasion, je te rappellerai.

26 Il espérait aussi que Paul lui donnerait de l'argent, afin qu'il le mît en liberté; c'est pourquoi il l'envoyait chercher souvent pour s'entretenir avec lui.

27 Deux ans s'écoulèrent ainsi, et Félix eut pour successeur Porcius Festus; et voulant faire plaisir aux Juifs, Félix laissa Paul en prison.

1 Po pěti pak dnech sstoupil nejvyšší kněz Ananiáš s staršími a s nějakým Tertullem řečníkem; kteřížto postavili se před vladařem proti Pavlovi.

2 A když povolán byl, počal naň žalovati Tertullus, řka:

3 Kterak mnohý pokoj způsoben jest nám skrze tebe a mnohé věci v tomto národu výborně se dějí skrze tvou opatrnost, to my i všelijak i všudy se vším děkováním vyznáváme, výborný Felix.

4 Ale abych tě déle nezaměstnával, prosím, vyslyšiž nás maličko podle obyčeje přívětivosti své.

5 Nalezli jsme zajisté člověka tohoto nešlechetného, a vzbuzujícího různice mezi všemi Židy po všem světě, a vůdci té sekty nazaretské;

6 Jenž také i o to se pokoušel, aby chrámu poskvrnil; a kteréhožto javše, vedle Zákona našeho chtěli jsme souditi.

7 Ale přišed k tomu hejtman Lyziáš s mocí velikou, vzal ho z rukou našich,

8 Rozkázav, aby žalobníci jeho šli k tobě. Od něhožto ty sám budeš moci, vyptaje se, zvěděti o všem o tom, z čeho my jej viníme.

9 A k tomu se přimluvili i Židé, pravíce, že to tak jest.

10 Tedy Pavel odpověděl, když mu návěští dal vladař, aby mluvil: Od mnohých let věda tebe býti soudcím národu tomuto představeným, s lepší myslí k tomu, což se mne dotýče, odpovídati budu,

11 Poněvadž ty můžeš to věděti, že není tomu dní více než dvanácte, jakž jsem přišel do Jeruzaléma, abych se modlil.

12 A aniž jsou mne nalezli v chrámě s někým se hádajícího, aneb činícího roty v zástupu, ani v školách, ani v městě,

13 Aniž toho prokázati mohou, což na mne žalují.

14 Ale totoť já před tebou vyznávám, že podle té cesty, kterouž oni nazývají kacířstvím, tak sloužím Bohu otců svých, věře všemu, cožkoli psáno jest v Zákoně a v Prorocích,

15 Maje naději v Bohu, že bude, jehož i oni čekají, vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých.

16 A tak se chovati hledím, abych měl dobré svědomí bez úrazu před Bohem i před lidmi vždycky

17 Po mnohých pak letech přišel jsem, almužny nesa národu svému a oběti.

18 Při čemž mne nalezli v chrámě očištěného, ne s zástupem, ani s bouřkou, někteří Židé z Azie,

19 Kteříž by měli tuto také před tebou státi a žalovati, měli-li by co proti mně.

20 Anebo nechať tito sami povědí, nalezli-li jsou na mně jakou nepravost, když jsem stál v radě,

21 Leč to jedno promluvení, že jsem zavolal, stoje mezi nimi: Pro vzkříšení z mrtvých já k soudu potažen jsem dnes od vás.

22 A vyslyšav to Felix, odložil jim, až by o té cestě něco místnějšího vyzvěděl, řka: Až hejtman Lyziáš sem přijede, posoudím té pře vaší.

23 I poručil setníkovi, aby Pavla ostříhal a polehčil mu vězení a nebránil žádnému z přátel jeho posluhovati jemu anebo navštěvovati ho.

24 Po několika pak dnech přišed Felix s Druzillou, manželkou svou, kteráž byla Židovka, zavolal Pavla, a slyšel od něho o víře v Krista.

25 A když on vypravoval o spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím soudu, ulekl se Felix, a odpověděl: Nyní odejdi, a v čas příhodný zavolám tě.

26 Nadál se pak, že jemu Pavel dá nějaké peníze, aby jej propustil, pročež i tím častěji, povolávaje ho, mluvíval s ním.

27 Po dvou pak letech měl po sobě náměstka Felix, Festa Porcia, a chtěje se zalíbiti Židům Felix, nechal Pavla v vězení.