1 Pierre et Jean montaient ensemble au temple à l'heure de la prière, qui était la neuvième.

2 Et il y avait un homme impotent dès sa naissance, qu'on portait, et qu'on mettait tous les jours à la porte du temple, appelée la Belle, pour demander l'aumône à ceux qui entraient dans le temple.

3 Cet homme voyant Pierre et Jean qui allaient entrer dans le temple, leur demanda l'aumône.

4 Mais Pierre, ayant les yeux arrêtés sur lui, avec Jean, lui dit: Regarde-nous.

5 Et il les regardait attentivement, s'attendant à recevoir quelque chose d'eux.

6 Alors Pierre lui dit: Je n'ai ni argent, ni or; mais ce que j'ai, je te le donne; au nom de Jésus de Nazareth, lève-toi et marche.

7 Et l'ayant pris par la main droite, il le leva; et à l'instant la plante de ses pieds et ses chevilles devinrent fermes;

8 Et sautant, il se tint debout, et marcha, et il entra avec eux dans le temple, marchant, sautant et louant Dieu.

9 Et tout le peuple le vit qui marchait et qui louait Dieu.

10 Et ils reconnurent que c'était le même qui se tenait à la belle porte du temple pour demander l'aumône; et ils furent remplis d'étonnement et d'admiration de ce qui lui était arrivé.

11 Et comme l'impotent qui avait été guéri, ne quittait pas Pierre et Jean, tout le peuple étonné accourut à eux au portique dit de Salomon.

12 Mais Pierre, voyant cela, dit au peuple: Hommes Israélites, pourquoi vous étonnez-vous de ceci? ou pourquoi avez-vous les yeux arrêtés sur nous, comme si c'était par notre propre puissance, ou par notre dévouement que nous avons fait marcher cet homme?

13 Le Dieu d'Abraham, d'lsaac et de Jacob, le Dieu de nos pères a glorifié son Fils Jésus, que vous avez livré et renié devant Pilate, quoique celui-ci eût jugé qu'il devait être relâché.

14 Mais vous avez renié le Saint et le Juste, et vous avez demandé qu'on vous accordât un meurtrier;

15 Et vous avez fait mourir le Prince de la vie, que Dieu a ressuscité des morts: nous en sommes témoins.

16 C'est par la foi en son nom, que son nom a raffermi cet homme que vous voyez et connaissez; et c'est la foi en Lui, qui a procuré à cet homme cette parfaite guérison en présence de vous tous.

17 Et maintenant, frères, je sais que vous avez agi par ignorance, aussi bien que vos chefs.

18 Mais c'est ainsi que Dieu a accompli ce qu'il avait prédit par la bouche de tous ses prophètes, que le Christ devait souffrir.

19 Repentez-vous donc et convertissez-vous, afin que vos péchés soient effacés, lorsque des temps de rafraîchissements viendront de la présence du Seigneur,

20 Et il vous enverra Jésus-Christ qui vous a été annoncé auparavant;

21 Que le ciel doit recevoir jusqu'au temps du rétablissement de toutes choses, dont Dieu a parlé par la bouche de tous ses saints prophètes, depuis longtemps.

22 Car Moïse a dit à nos pères: Le Seigneur votre Dieu vous suscitera, d'entre vos frères, un prophète comme moi; écoutez-le dans tout ce qu'il vous dira.

23 Et quiconque n'écoutera pas ce prophète, sera exterminé du milieu du peuple.

24 Tous les prophètes qui ont parlé depuis Samuel, et ceux qui ont suivi, ont aussi prédit ces jours.

25 Vous êtes les enfants des prophètes, et de l'alliance que Dieu a traitée avec nos pères, en disant à Abraham: Toutes les familles de la terre seront bénies en ta Postérité.

26 C'est pour vous premièrement, que Dieu ayant suscité son Fils Jésus, l'a envoyé pour vous bénir, en retirant chacun de vous de ses iniquités.

1 Petr pak a Jan spolu vstupovali do chrámu v hodinu modlitebnou devátou.

2 A muž nějaký, chromý tak narozený z života matky své, nesen byl, kteréhož sázeli na každý den u dveří chrámových, kteréž slouly Krásné, aby prosil za almužnu těch, kteříž vcházeli do chrámu.

3 Ten uzřev Petra a Jana, ani vcházeti měli do chrámu, prosil jich, aby mu almužnu dali.

4 I pohleděv naň Petr s Janem, řekl: Hleď na nás.

5 A on pilně pohleděl na ně, naděje se, že něco vezme od nich.

6 Tedy řekl Petr: Stříbra a zlata nemám, ale což mám, to tobě dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď.

7 I ujav jej za ruku jeho pravou, pozdvihl ho, a hned utvrzeny jsou nohy jeho i kloubové.

8 A zchytiv se, stál, a chodil, a všel s nimi do chrámu, chodě, a poskakuje, a chvále Boha.

9 A viděl jej všecken lid, an chodí a chválí Boha.

10 I poznali ho, že jest ten, kterýž na almužně sedával u dveří Krásných chrámových. I naplněni jsou strachem a děšením nad tím, což se stalo jemu.

11 A když se ten uzdravený přídržel Petra a Jana, sběhl se k nim všecken lid do síňce, kteráž sloula Šalomounova, předěšen jsa.

12 To viděv Petr, promluvil k lidu: Muži Izraelští, co se divíte tomuto? Anebo co na nás tak pilně hledíte, jako bychom my svou mocí aneb nábožností učinili to, aby tento chodil?

13 Bůh Abrahamův a Izákův a Jákobův, Bůh otců našich, oslavil Syna svého Ježíše, kteréhož jste vy vydali a odepřeli se před tváří Pilátovou, kterýž ho soudil býti hodného propuštění.

14 Vy pak svatého a spravedlivého odepřeli jste se a prosili jste za muže vražedníka, aby vám byl dán.

15 Ale dárce života zamordovali jste, kteréhož Bůh vzkřísil z mrtvých; čehož my svědkové jsme.

16 A skrze víru ve jméno jeho, tohoto, kteréhož vy vidíte a znáte, utvrdilo jest jméno jeho a víra, kteráž jest skrze něho, dala jemu celé zdraví toto před obličejem všech vás.

17 Ale nyní, bratří, vím, že jste to z nevědomí učinili, jako i knížata vaše.

18 Bůh pak to, což předzvěstoval skrze ústa všech proroků, že měl Kristus trpěti, tak jest naplnil.

19 Protož čiňte pokání, a obraťte se, aby byli shlazeni hříchové vaši, když by přišli časové rozvlažení od tváři Páně,

20 A poslal by toho, kterýž vám kázán jest, Ježíše Krista.

21 Kteréhož zajisté musí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků.

22 Mojžíš zajisté otcům řekl, že Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne, jehož poslouchati budete ve všem, cožkoli bude mluviti vám.

23 A staneť se, že každá duše, kteráž by neposlouchala toho Proroka, vyhlazena bude z lidu mého.

24 Ano i všickni proroci od Samuele a potomních, kteřížkoli mluvili, také jsou o těchto dnech předzvěstovali.

25 Vy jste synové proroků a synové úmluvy, kterouž učinil Bůh s otci našimi, řka k Abrahamovi: V semeni tvém požehnány budou všecky čeledi země.

26 Vám nejprve Bůh, vzbudiv Syna svého Ježíše, poslal ho dobrořečícího vám, aby se jeden každý z vás odvrátil od nepravostí svých.