1 Or l'Éternel avait dit à Moïse: Je ferai venir encore une plaie sur Pharaon et sur l'Égypte; après cela, il vous laissera partir d'ici. Quand il vous laissera aller tout à fait, il vous chassera d'ici.

2 Parle donc au peuple, et dis-leur qu'ils demandent, chacun à son voisin et chacune à sa voisine, des objets d'argent et d'or.

3 Et l'Éternel fit trouver grâce au peuple devant les Égyptiens; et même Moïse était un fort grand homme dans le pays d'Égypte, aux yeux des serviteurs de Pharaon et aux yeux du peuple.

4 Et Moïse dit: Ainsi a dit l'Éternel: Sur le minuit, je passerai au milieu de l'Égypte.

5 Et tout premier-né mourra au pays d'Égypte, depuis le premier-né de Pharaon, qui est assis sur son trône, jusqu'au premier-né de la servante qui est derrière la meule, ainsi que tout premier-né des bêtes.

6 Et il y aura un si grand cri dans tout le pays d'Égypte, qu'il n'y en eut jamais et qu'il n'y en aura plus de semblable.

7 Mais, parmi tous les enfants d'Israël, pas même un chien ne remuera sa langue, depuis l'homme jusqu'aux bêtes; afin que vous sachiez quelle différence l'Éternel met entre les Égyptiens et Israël.

8 Et tous tes serviteurs que voici descendront vers moi, et se prosterneront devant moi, en disant: Sors, toi, et tout le peuple qui te suit! Et, après cela, je sortirai. Et Moïse sortit d'auprès de Pharaon dans une ardente colère.

9 Or l'Éternel avait dit à Moïse: Pharaon ne vous écoutera point, afin que mes miracles se multiplient dans le pays d'Égypte.

10 Et Moïse et Aaron firent tous ces miracles devant Pharaon. Mais l'Éternel endurcit le coeur de Pharaon, et il ne laissa point aller les enfants d'Israël hors de son pays.

1 Řekl pak byl Hospodin Mojžíšovi: Ještě ránu jednu uvedu na Faraona a na Egypt, potom propustí vás odsud; propustí docela, anobrž vypudí vás odsud.

2 Mluv nyní v uši lidu, ať vypůjčí jeden každý od bližního svého, a každá od bližní své klínotů stříbrných a klínotů zlatých.

3 A dal Hospodin milost lidu před očima Egyptských. (Sám také Mojžíš veliký byl velmi v zemi Egyptské, před očima služebníků Faraonových i před očima lidu.)

4 I řekl Mojžíš: Takto praví Hospodin: O půlnoci já půjdu prostředkem Egypta.

5 A pomře všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, jenž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného děvky, kteráž jest při žernovu, i všecko prvorozené hovad.

6 I bude křik veliký po vší zemi Egyptské, jakéhož nebylo prvé, a jakéhož nikdy nebude více.

7 U synů pak Izraelských nikdež nehne pes jazykem svým, ovšem pak ani člověk ani hovado, abyste věděli, že rozdíl učinil Hospodin mezi Egyptskými a Izraelskými.

8 I sstoupí všickni tito služebníci tvoji ke mně, a skláněti mi se budou, řkouce: Vyjdi, ty i všecken lid, kterýž jest pod správou tvou; a potom vyjdu. A vyšel od Faraona s velikým hněvem.

9 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Neposlechneť vás Farao, abych rozmnožil zázraky své v zemi Egyptské.

10 Ale Mojžíš a Aron činili všecky ty zázraky před Faraonem; Hospodin pak zatvrdil srdce Faraonovo, tak že nepropustil synů Izraelských z země své.