1 O Galates dépourvus de sens! qui vous a ensorcelés pour que vous n'obéissiez plus à la vérité? vous, aux yeux de qui Jésus-Christ a été vivement décrit comme crucifié parmi vous?

2 Je veux savoir de vous cette seule chose: Avez-vous reçu l'Esprit par les oeuvres de la loi, ou par la prédication de la foi?

3 Avez-vous tellement perdu le sens, qu'après avoir commencé par l'Esprit, vous finissiez maintenant par la chair?

4 Avez-vous tant souffert en vain? si toutefois ce n'est qu'en vain!

5 Celui donc qui vous communique l'Esprit, et qui fait des miracles parmi vous, le fait-il par les oeuvres de la loi, ou par la prédication de la foi?

6 Comme il est dit d'Abraham: Il crut à Dieu, et cela lui fut attribué à justice;

7 Sachez donc, que ceux qui ont la foi, sont les enfants d'Abraham.

8 Aussi l'Écriture, prévoyant que Dieu justifierait les Gentils par la foi, annonça d'avance l'Évangile à Abraham, en lui disant: Toutes les nations seront bénies en toi.

9 C'est pourquoi ceux qui croient, sont bénis avec Abraham qui a cru.

10 Mais tous ceux qui s'attachent aux oeuvres de la loi, sont sous la malédiction, puisqu'il est écrit: Maudit est quiconque ne persévère pas à faire toutes les choses qui sont écrites dans le livre de la loi!

11 Et que nul ne soit justifié devant Dieu par la loi ou par le choix, cela est évident; parce que: Le juste vivra par la foi.

12 Or, la loi ne justifie pas par la foi; mais dit: L'homme qui aura fait ces choses, vivra par elles.

13 Christ nous a rachetés de la malédiction de la loi, quand il a été fait malédiction pour nous; car il est écrit: Maudit quiconque est pendu au bois.

14 Afin que la bénédiction d'Abraham se répandît sur les Gentils par Jésus-Christ, et que nous recevions par la foi l'Esprit qui avait été promis.

15 Frères, je parle à la manière des hommes: Lorsqu'un contrat a été confirmé par un homme, personne ne l’abolit, ou n'y ajoute rien.

16 Or, les promesses ont été faites à Abraham et à sa postérité. Il n'est pas dit: Et à ses postérités, comme s'il s'agissait de plusieurs; mais comme d'une seule: Et à ta Postérité, qui est Christ.

17 Voici donc ce que je dis: Quant à l’alliance que Dieu a auparavant confirmé en Christ, la loi, qui n'est venue que quatre cent trente ans après, n'a pu l'annuler, pour abolir la promesse.

18 Car, si l'héritage vient de la loi, ce n'est plus de la promesse. Or, Dieu l'a donné gratuitement à Abraham par la promesse.

19 A quoi donc sert la loi? Elle a été ajoutée à la promesse à cause des transgressions, jusqu'à la venue de la postérité à qui la promesse avait été faite; et elle fut donnée par le moyen des messagers, et par l'entremise d'un médiateur.

20 Or, un médiateur n'est pas d'un seul représentant, mais Dieu est un seul.

21 La loi est-elle donc contraire aux promesses de Dieu? Nullement; car s'il eût été donné une loi qui pût donner la vie, la justice viendrait véritablement de la loi.

22 Mais l'Écriture a tout renfermé sous le péché, afin que la promesse fût donnée, par la foi en Jésus-Christ, à ceux qui croient.

23 Or, avant que la foi viennent, nous étions renfermés sous la garde de la loi, pour la foi qui devait être révélée.

24 De sorte que la loi a été notre conducteur pour nous mener à Christ, afin que nous puissions être justifiés par la foi.

25 Or, la foi étant venue, nous ne sommes plus sous ce conducteur légaliste.

26 Car vous êtes tous enfants de Dieu par la foi en Jésus-Christ.

27 Car vous tous qui avez été engagés en Christ, vous avez endossé Christ.

28 Il n'y a plus ni Juif ni Grec; il n'y a plus ni esclave ni libre; il n'y a plus ni homme ni femme; car vous êtes tous un en Jésus-Christ.

29 Et si vous êtes de Christ, vous êtes donc la postérité d'Abraham, et les héritiers selon la promesse.

1 Ó nemoudří Galatští, kdož jest vás tak zmámil, abyste nebyli povolni pravdě, kterýmž před očima Ježíš Kristus prve byl vypsán a mezi vámi ukřižován?

2 Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás, z skutků-li Zákona Ducha svatého jste přijali, čili z slyšení víry?

3 Tak nemoudří jste? Počavše Duchem, již nyní tělem konáte?

4 Tak mnoho trpěli jste nadarmo? A ještě nadarmo-li.

5 Ten tedy, kterýž vám dává Ducha svatého a činí divy mezi vámi, z skutků-li Zákona to činí, čili z slyšení víry?

6 Jako Abraham uvěřil Bohu, a počteno jemu to k spravedlnosti.

7 A tak vidíte, že ti, kteříž jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi.

8 Předzvěděvši pak Písmo, že z víry ospravedlňuje pohany Bůh, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnáni všickni národové.

9 A tak ti, kteříž jsou z víry, docházejí požehnání s věrným Abrahamem.

10 Kteříž pak koli z skutků Zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knihách Zákona, aby to plnil.

11 A že z Zákona nebývá žádný ospravedlněn před Bohem, zjevné jest, nebo spravedlivý z víry živ bude.

12 Zákon pak není z víry, ale ten člověk, kterýž by plnil ta přikázání, živ bude v nich.

13 Ale vykoupilť jest nás Kristus z zlořečenství Zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě),

14 Aby na pohany požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši a abychom zaslíbení Ducha svatého přijali skrze víru.

15 Bratří, po lidsku pravím: Však utvrzené některého člověka smlouvy žádný neruší, aniž k ní kdo něco přidává.

16 Abrahamovi pak učiněna jsou zaslíbení, i semeni jeho. Nedí: A semenům, jako by o mnohých mluvil, ale jako o jednom: A semenu tvému, jenž jest Kristus.

17 Totoť pak pravím: Že smlouvy prve od Boha stvrzené, vztahující se k Kristu, Zákon, kterýž po čtyřech stech a po třidcíti letech začal se, nevyprazdňuje, tak aby slib Boží v nic obrátil.

18 Nebo jestližeť z Zákona pochází dědictví, tedy již ne z zaslíbení. Ale Abrahamovi skrze zaslíbení daroval jest Bůh dědictví.

19 Což pak Zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokudž by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka.

20 Ale prostředník není jednoho, Bůh pak jeden jest.

21 Tedy Zákon jest proti slibům Božím? Odstup to. Nebo kdyby byl Zákon dán, kterýž by mohl obživiti, jistě z Zákona byla by spravedlnost.

22 Ale zavřelo Písmo všecky pod hřích, aby zaslíbení z víry Jezukristovy dáno bylo věřícím.

23 Prve pak, nežli přišla víra, pod Zákonem byli jsme ostříháni, zavříni jsouce k té víře, kteráž potom měla zjevena býti.

24 A tak Zákon pěstounem naším byl k Kristu, abychom z víry ospravedlněni byli.

25 Ale když přišla víra, již nejsme pod pěstounem.

26 Všickni zajisté vy synové Boží jste v Kristu Ježíši skrze víru.

27 Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli.

28 Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši.

29 A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové.