1 Après que Jésus eut dit ces choses, il s'en alla avec ses disciples au-delà du torrent de Cédron, où il y avait un jardin, dans lequel il entra avec ses disciples.

2 Judas, qui le trahissait, connaissait aussi ce lieu-là, parce que Jésus s'y était souvent assemblé avec ses disciples.

3 Judas ayant donc pris la cohorte et les officiers des principaux sacrificateurs et des pharisiens, vint là avec des lanternes, des flambeaux et des armes.

4 Et Jésus, qui savait tout ce qui allait lui arriver, s'avança et leur dit: Qui cherchez-vous?

5 Ils lui répondirent: Jésus de Nazareth. Jésus leur dit: JE SUIS. Et Judas, qui le trahissait, était aussi avec eux.

6 Et dès qu'il leur eut dit: JE SUIS, ils reculèrent et tombèrent par terre.

7 Il leur demanda encore une fois: Qui cherchez-vous? Et ils répondirent: Jésus de Nazareth.

8 Jésus répondit: Je vous ai dit que JE SUIS; si donc c'est moi que vous cherchez, laissez aller ceux-ci.

9 C'était afin que cette parole qu'il avait dite fût accomplie: Je n'ai perdu aucun de ceux que tu m'as donnés.

10 Alors Simon Pierre qui avait une épée, la tira, et en frappa un serviteur du souverain sacrificateur, et lui coupa l'oreille droite; et ce serviteur s'appelait Malchus.

11 Mais Jésus dit à Pierre: Remets ton épée dans le fourreau; ne boirai-je pas la coupe que le Père m'a donnée à boire?

12 Alors la cohorte, le tribun militaire et les officiers des Juifs prirent Jésus et le lièrent,

13 Et l'emmenèrent premièrement chez Anne, parce qu'il était le beau-père de Caïphe, le souverain sacrificateur de cette année-là.

14 Or, Caïphe était celui qui avait donné ce conseil aux Juifs, qu'il importait qu'un seul homme mourût pour le peuple.

15 Or, Simon Pierre, avec un autre disciple, avait suivi Jésus. Et ce disciple était connu du souverain sacrificateur; et il entra avec Jésus dans le palais du souverain sacrificateur.

16 Mais Pierre était dehors à la porte. L'autre disciple, qui était connu du souverain sacrificateur, sortit donc et parla à la portière, et fit entrer Pierre.

17 Et la servante, qui était la portière, dit à Pierre: N'es-tu pas aussi des disciples de cet homme? Il dit: Je n'en suis point.

18 Et les serviteurs et les officiers étaient là, et ayant fait du feu, parce qu'il faisait froid, ils se chauffaient. Et Pierre était avec eux, et se chauffait.

19 Et le souverain sacrificateur interrogea Jésus sur ses disciples, et sa doctrine.

20 Jésus lui répondit: J'ai parlé ouvertement au monde; j'ai toujours enseigné dans la synagogue et dans le temple, où les Juifs s'assemblent de toutes parts, et je n'ai rien dit en cachette.

21 Pourquoi m'interroges-tu? Interroge ceux qui ont entendu ce que je leur ai dit; ces gens-là savent ce que j'ai dit.

22 Lorsqu'il eut dit cela, un des officiers qui était présent donna un soufflet à Jésus, en lui disant: Est-ce ainsi que tu réponds au souverain sacrificateur?

23 Jésus lui répondit: Si j'ai mal parlé, fais voir ce que j'ai dit de mal; mais si j'ai bien parlé, pourquoi me frappes-tu?

24 Et Anne l'envoya lié à Caïphe le souverain sacrificateur.

25 Et Simon Pierre était là, et se chauffait; et ils lui dirent: N'es-tu pas aussi de ses disciples? Il le nia et dit: Je n'en suis point.

26 Et l'un des serviteurs du souverain sacrificateur, qui était parent de celui à qui Pierre avait coupé l'oreille, lui dit: Ne t'ai-je pas vu dans le jardin avec lui?

27 Pierre le nia encore une fois; et aussitôt le coq chanta.

28 Ils menèrent ensuite Jésus de chez Caïphe au prétoire; c'était le matin, et ils n'entrèrent point dans le prétoire, afin de ne pas se souiller, et de pouvoir manger la Pâque.

29 Pilate donc sortit vers eux, et leur dit: Quelle accusation portez-vous contre cet homme?

30 Ils lui répondirent: Si ce n'était pas un malfaiteur, nous ne te l'aurions pas livré.

31 Pilate leur dit: Prenez-le vous-mêmes, et le jugez selon votre loi. Les Juifs lui dirent: Il ne nous est permis de faire mourir personne.

32 C'était afin que s'accomplît ce que Jésus avait dit, en marquant de quelle mort il devait mourir.

33 Alors Pilate rentra dans le prétoire, et ayant fait venir Jésus, il lui dit: Es-tu le Roi des Juifs?

34 Jésus répondit: Dis-tu cela de ton propre mouvement, ou d'autres te l'ont-ils dit de moi?

35 Pilate lui répondit: Suis-je Juif, moi? Ta nation et les principaux sacrificateurs t'ont livré à moi; qu'as-tu fait?

36 Jésus répondit: Mon royaume n'est pas de cette disposition; si mon royaume était de cette disposition, mes serviteurs combattraient, afin que je ne sois pas livré aux Juifs; mais maintenant mon royaume n'est pas d'ici-bas.

37 Alors Pilate lui dit: Tu es donc Roi? Jésus répondit: Tu le dis; JE SUIS Roi, JE SUIS est né pour cela, et JE SUIS venu parmi les disposés au salut pour rendre témoignage à la vérité. Chacun d’eux est de la vérité et écoute ma voix.

38 Pilate lui dit: Qu'est-ce que la vérité? Et quand il eut dit cela, il sortit de nouveau vers les Juifs, et leur dit: Je ne trouve aucun crime en lui.

39 Or, comme il est d'usage parmi vous que je vous relâche quelqu'un à la Pâque, voulez-vous donc que je vous relâche le Roi des Juifs?

40 Alors tous s'écrièrent de nouveau: Non pas celui-ci; mais Barabbas. Or, Barabbas était un brigand.

1 To když pověděl Ježíš, vyšel s učedlníky svými přes potok Cedron, kdež byla zahrada; do kteréžto všel on i učedlníci jeho.

2 Věděl pak i Jidáš, zrádce jeho, to místo; nebo často chodíval tam Ježíš s učedlníky svými.

3 Protož Jidáš pojav s sebou zástup, a od předních kněží a farizeů služebníky, přišel tam s lucernami a s pochodněmi a s zbrojí.

4 Ježíš pak věda všecko, což přijíti mělo na něj, vyšed proti nim, řekl jim: Koho hledáte?

5 Odpověděli jemu: Ježíše Nazaretského. Řekl jim Ježíš: Jáť jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho.

6 A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem.

7 I otázal se jich opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše Nazaretského.

8 Odpověděl Ježíš: Pověděl jsem vám, že já jsem. Poněvadž tedy mne hledáte, nechtež těchto, ať odejdou.

9 Aby se naplnila řeč, kterouž byl pověděl: Že které jsi mi dal, neztratil jsem z nich žádného.

10 Tedy Šimon Petr, maje meč, vytrhl jej a udeřil služebníka nejvyššího kněze a uťal mu ucho jeho pravé. A bylo jméno služebníka toho Malchus.

11 I řekl Ježíš Petrovi: Schovej meč svůj do pošvy. Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec?

12 Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej.

13 A vedli ho k Annášovi nejprve; nebo byl test Kaifášův, kterýž byl nejvyšším knězem toho léta.

14 Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné bylo, aby člověk jeden umřel za lid.

15 Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. A ten učedlník byl znám nejvyššímu knězi, i všel s Ježíšem do síně nejvyššího kněze.

16 Ale Petr stál u dveří vně. I vyšel ten druhý učedlník, kterýž byl znám nejvyššímu knězi, a promluvil s vrátnou, i uvedl tam Petra.

17 Tedy řekla Petrovi děvečka vrátná: Nejsi-liž i ty z učedlníků člověka toho? Řekl on: Nejsem.

18 Stáli pak tu služebníci a pacholci, kteříž oheň udělali, nebo zima bylo, i zhřívali se. A byl s nimi také i Petr, stoje tu a zhřívaje se.

19 Tedy nejvyšší kněz tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o učení jeho.

20 Odpověděl jemu Ježíš: Já zjevně mluvil jsem světu, já vždycky učíval jsem v škole a v chrámě, kdežto se odevšad Židé scházejí, a tajně jsem nic nemluvil,

21 Co se mne ptáš? Ptej se těch, kteříž mne slýchali, co jsem jim mluvil. Aj, tiť vědí, co jsem já mluvil.

22 A když on to pověděl, jeden z služebníků, stoje tu, dal poliček Ježíšovi, řka: Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knězi?

23 Odpověděl mu Ježíš: Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém; pakli dobře, proč mne tepeš?

24 I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knězi.

25 Stál pak Šimon Petr, a zhříval se. Tedy řekli jemu: Nejsi-liž i ty z učedlníků jeho? Zapřel on a řekl: Nejsem.

26 Dí jemu jeden z služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, kterémuž Petr uťal ucho: Zdaž jsem já tebe neviděl s ním v zahradě?

27 Tedy Petr opět zapřel. A hned kohout zazpíval.

28 I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se neposkvrnili, ale aby jedli beránka.

29 Tedy vyšel k nim Pilát ven a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto?

30 Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nedali bychom ho tobě.

31 I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podle Zákona vašeho suďte ho. I řekli mu Židé: Námť nesluší zabíti žádného.

32 Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.

33 Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl jemu: Ty-li jsi Král Židovský?

34 Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně?

35 Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží dali mi tebe. Co jsi učinil?

36 Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by mne, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud.

37 I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Dí Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj.

38 Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A když to řekl, opět vyšel k Židům, a dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám.

39 Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho vězně na velikunoc. Chcete-liž tedy, ať vám propustím Krále Židovského?

40 I zkřikli opět všickni, řkouce: Ne toho, ale Barabbáše. Byl pak Barabbáš lotr.