1 En ce temps-là, dit l'Éternel, je serai le Dieu de toutes les familles d'Israël; et ils seront mon peuple.

2 Ainsi a dit l'Éternel: Il a trouvé grâce dans le désert, le peuple des réchappés de l'épée; Israël marche à son repos.

3 De loin l'Éternel m'est apparu, et m'a dit: Je t'ai aimée d'un amour éternel, c'est pourquoi j'ai prolongé envers toi ma gratuité.

4 Je te rétablirai encore et tu seras rétablie, ô vierge d'Israël! Tu te pareras encore de tes tambourins, et tu sortiras au milieu des danses joyeuses.

5 Tu planteras encore des vignes sur les montagnes de Samarie; ceux qui les auront plantées en recueilleront les fruits.

6 Car il y aura un jour où les gardes crieront, sur la montagne d'Éphraïm: Levez-vous, et montons en Sion vers l'Éternel, notre Dieu!

7 Car ainsi a dit l'Éternel: Réjouissez-vous avec chants de triomphe à cause de Jacob; éclatez de joie à la tête des nations! Faites-vous entendre, chantez des louanges, et dites: Éternel! délivre ton peuple, le reste d'Israël!

8 Voici, je les ramène du pays du Nord, et je les rassemble des extrémités de la terre: parmi eux sont l'aveugle et le boiteux, la femme enceinte et celle qui enfante; ils reviennent ici en une grande assemblée.

9 Ils viendront avec pleurs et supplications; je les conduirai, je les mènerai aux torrents des eaux, par un droit chemin où ils ne broncheront pas. Car JE SUIS un père pour Israël, et Éphraïm est mon premier-né.

10 Nations, écoutez la Parole de l’Éternel; annoncez-la dans les îles lointaines! Dites: Celui qui a dispersé Israël, le rassemblera, et il le gardera comme un berger son troupeau.

11 Car l'Éternel rachète Jacob, et le retire des mains d'un plus fort que lui.

12 Et ils viendront, et pousseront des cris de joie sur les hauteurs de Sion; ils accourront aux biens de l'Éternel, au froment, au moût et à l'huile, et au fruit du gros et du menu bétail; et leur âme sera comme un jardin arrosé, et ils ne continueront plus à languir.

13 Alors la vierge se réjouira dans la danse, et les jeunes gens et les vieillards ensemble; et je changerai leur deuil en allégresse; je les consolerai, et je les réjouirai après leur douleur.

14 Et je rassasierai de graisse l'âme des sacrificateurs, et mon peuple sera rassasié de mes biens, dit l'Éternel.

15 Ainsi a dit l'Éternel: On a entendu dans Rama des cris, des lamentations, des larmes amères, Rachel pleurant ses enfants; elle a refusé d'être consolée au sujet de ses enfants, parce qu'ils ne sont plus.

16 Ainsi a dit l'Éternel: Retiens ta voix de pleurer, et tes yeux de verser des larmes; car il y a un salaire pour ton travail, dit l'Éternel; on reviendra du pays de l'ennemi.

17 Il y a de l'espérance pour ton avenir, dit l'Éternel; tes enfants reviendront dans leur territoire.

20 Éphraïm est-il pour moi un enfant chéri, un enfant de prédilection? Car dès que je parle de lui, son souvenir se renouvelle toujours en moi. C'est pourquoi mes entrailles sont émues à cause de lui; j'aurai certainement pitié de lui, dit l'Éternel.

21 Dresse-toi des signaux; place des poteaux; prends garde à la route, au chemin que tu as suivi. Reviens, ô vierge d'Israël, reviens dans ces villes qui sont à toi!

22 Jusqu'à quand seras-tu errante, fille rebelle? L'Éternel crée une chose nouvelle sur la terre: la femme environnera l'homme.

24 Et Juda, et toutes ses villes ensemble, les laboureurs et ceux qui conduisent les troupeaux, y habiteront.

25 Car j'abreuverai l'âme altérée, et je rassasierai toute âme qui languit.

26 Là-dessus je me suis réveillé, et j'ai regardé; et mon sommeil m'a été doux.

27 Voici, les jours viennent, dit l'Éternel, que j'ensemencerai la maison d'Israël et la maison de Juda d'une semence d'hommes et d'une semence de bêtes.

28 Et comme j'ai veillé sur eux pour arracher et pour démolir, pour détruire, pour perdre et pour nuire, ainsi je veillerai sur eux pour bâtir et pour planter, dit l'Éternel.

29 En ces jours-là on ne dira plus: Les pères ont mangé des raisins verts, et les dents des enfants en sont agacées.

30 Mais chacun mourra pour son iniquité; tout homme qui mangera des raisins verts, ses dents en seront agacées.

31 Voici les jours viennent, dit l'Éternel, que je traiterai une nouvelle alliance avec la maison d'Israël et avec la maison de Juda;

32 Non comme l'alliance que je traitai avec leurs pères, au jour où je les pris par la main pour les faire sortir du pays d'Égypte, -alliance qu'ils ont violée, et toutefois j'avais été pour eux un époux, dit l'Éternel;

33 Mais c'est ici l'alliance que je traiterai avec la maison d'Israël, après ces jours-là, dit l'Éternel: Je mettrai ma loi au-dedans d'eux, et je l'écrirai dans leur coeur; et je serai leur Dieu, et ils seront mon peuple.

34 Chacun d'eux n'enseignera plus son prochain, ni chacun son frère, en disant: Connaissez l'Éternel! car ils me connaîtront tous, depuis le plus petit d'entre eux jusqu'au plus grand, dit l'Éternel; car je pardonnerai leur iniquité, et je ne me souviendrai plus de leur péché.

35 Ainsi a dit l'Éternel, qui donne le soleil pour être la lumière du jour, et qui règle la lune et les étoiles pour être la lumière de la nuit; qui agite la mer, et ses flots grondent; celui dont le nom est l'Éternel des armées:

36 Si ces lois-là viennent à cesser devant moi, dit l'Éternel, la postérité d'Israël aussi cessera d'être une nation devant moi pour toujours!

37 Ainsi a dit l'Éternel: Si les cieux en haut peuvent être mesurés, et si les fondements de la terre en bas peuvent être sondés, alors je rejetterai toute la postérité d'Israël à cause de tout ce qu'ils ont fait, dit l'Éternel.

38 Voici, les jours viennent, dit l'Éternel, où la ville sera rebâtie à l'Éternel, depuis la tour de Hananéel jusqu'à la porte du coin.

39 Et de là le cordeau à mesurer sera tiré droit sur la colline de Gareb, puis tournera vers Goath.

40 Et toute la vallée des cadavres et de la cendre, et tous les champs jusqu'au torrent du Cédron, jusqu'au coin de la porte des chevaux, vers l'orient, seront un lieu saint à l'Éternel. Il ne sera plus jamais ravagé ni détruit.

1 Toho času, dí Hospodin, budu Bohem všech čeledí Izraelových, a oni budou mým lidem.

2 Takto praví Hospodin: Lid z těch pozůstalých po meči nalezl milost na poušti, když jsem chodil před ním, abych odpočinutí způsobil Izraelovi.

3 Za starodávnať se mi ukazoval Hospodin. I však milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství.

4 Ještě vždy vzdělávati tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská; ještě se obveselovati budeš bubny svými, a vycházeti s houfem plésajících.

5 Ještě štěpovati budeš vinice v horách Samařských, štěpovati budou štěpaři i jísti.

6 Nebo nastane den, v němž volati budou strážní na hoře Efraimově: Vstaňte a vstupme na Sion k Hospodinu Bohu svému.

7 Takto zajisté praví Hospodin: Prozpěvujte Jákobovi o věcech veselých, prokřikujte zjevně před těmi národy; dejte se slyšeti, chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboď, Hospodine, ostatek lidu svého Izraelského.

8 Aj, já přivedu je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran země, s nimi spolu slepého i kulhavého, těhotnou i rodící; shromáždění veliké sem se navrátí.

9 Kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu, a povedu je podlé tekutých vod cestou přímou, na níž by se nepoklesli; neboť jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj.

10 Slyšte slovo Hospodinovo, ó národové, a zvěstujte na ostrovích dalekých, a rcete: Ten, kterýž rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého.

11 Neboť vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho, kterýž silnější jest nad něj.

12 I přijdou, a prozpěvovati budou na výsosti Siona, a pohrnou se k dobrotě Hospodinově s obilím, a s vínem, a s olejem, a s plodem skotů a bravů, duše pak jejich bude podobná zahradě svlažené, a nebudouť se rmoutiti více.

13 Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním, a mládenci i starci spolu; obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zámutku jejich.

14 Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin.

15 Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč přehořký. Ráchel plačeci synů svých, nedala se potěšiti po synech svých, proto že žádného není.

16 Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče, a oči své od slz, nebo budeš míti mzdu za práci svou, praví Hospodin, že se navrátí z země nepřátelské.

17 Jest, pravím, čáka, žeť se potom, dí Hospodin, navrátí synové do svého kraje.

18 V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj.

19 Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého.

20 Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin.

21 Nastavěj sobě pamětných znamení, naklaď sobě hromad kamení, pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navrať se, panno Izraelská, navrať se k městům svým těmto.

22 Dokudž se toulati budeš, ó dcero zpurná? Neboť učiní Hospodin novou věc na zemi: Žena bude vůkol obcházeti muže.

23 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť říkati budou slovo toto v zemi Judově a v městech jeho, když zase přivedu zajaté jejich: Požehnejž tobě Hospodin, ó příbytku spravedlnosti, horo svatosti.

24 Nebo osazovati se budou v zemi Judské, ve všech městech jeho spolu oráči, a kteříž zacházejí s stádem.

25 Rozvlažím zajisté duši ustalou, a všelikou duši truchlou nasytím.

26 V tom jsem procítil, a ohlédl se, a ten můj sen byl mi vděčný.

27 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichžto oseji dům Izraelský a dům Judský semenem lidským a semenem hovad.

28 I stane se, že jakož jsem se snažoval, abych je plénil, a bořil, a kazil a hubil, a trápil, tak se snažím, abych je vzdělal a rozsazoval, dí Hospodin.

29 Těch časů nebudou říkati více: Otcové jedli hrozen trpký, pročež zubové synů laskominy mají,

30 Nýbrž raději: Jeden každý pro nepravost svou umře. Každého člověka, kterýž by jedl hrozen trpký, laskominy míti budou zubové jeho.

31 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou.

32 Ne takovou smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zůstati měl manželem jejich? dí Hospodin.

33 Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem.

34 A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.

35 Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za světlo ve dne, zřízení měsíce a hvězd za světlo v noci, kterýž rozděluje moře, a zvučí vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupů:

36 Jestliže se pohnou ta nařízení před oblíčejem mým, dí Hospodin, takéť símě Izraelovo přestane býti národem před oblíčejem mým po všecky dny.

37 Takto praví Hospodin: Budou-li moci býti změřena nebesa zhůru, a vyhledáni základové země dolů, takéť já zavrhu docela símě Izraelovo pro všecko to, což činili, dí Hospodin.

38 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vystaveno bude město toto Hospodinu, od věže Chananeel až k bráně úhlu.

39 A půjde ještě šňůra měřící naproti ní, ku pahrbku Gareb, a přitočí se k Gou.

40 A všecko údolí těl mrtvých a popela, i všecko to pole až ku potoku Cedron, až k úhlu brány východní koňské posvěcené bude Hospodinu; nebudeť pléněno, ani kaženo více na věky.