1 La Parole qui fut adressée à Jérémie pour tous les Juifs qui habitaient dans le pays d'Égypte, qui habitaient à Migdol, à Tachphanès, à Noph et au pays de Pathros, en ces mots:

2 Ainsi a dit l'Éternel des armées, le Dieu d'Israël: Vous avez vu tout le mal que j'ai fait venir sur Jérusalem et sur toutes les villes de Juda. Et voici, elles sont aujourd'hui un désert, et personne n'y habite;

3 A cause du mal que leurs habitants ont commis pour m'irriter, en allant encenser et servir d'autres dieux, qu'ils n'ont point connus, ni eux, ni vous, ni vos pères.

4 Et je vous ai envoyé tous mes serviteurs, les prophètes; je les ai envoyés dès le matin pour vous dire: Ne faites point cette chose abominable, que je hais!

5 Mais ils n'ont pas écouté, et n'ont pas prêté l'oreille, pour se détourner de leur méchanceté, et ne plus faire d'encensements à d'autres dieux.

6 Alors ma colère et ma fureur se sont répandues, et ont embrasé les villes de Juda et les rues de Jérusalem, qui sont réduites en désert et en désolation, comme on le voit aujourd'hui.

7 Et maintenant, ainsi a dit l'Éternel, le Dieu des armées, le Dieu d'Israël: Pourquoi vous faites-vous ce grand mal à vous-mêmes, en vous faisant retrancher du milieu de Juda, hommes et femmes, enfants et nourrissons, en sorte qu'il n'y ait plus de vous aucun reste?

8 Pourquoi m'irritez-vous par les oeuvres de vos mains, en offrant de l'encens à d'autres dieux au pays d'Égypte, où vous venez d'entrer pour y demeurer; en sorte que vous soyez exterminés et deveniez une malédiction et un opprobre chez toutes les nations de la terre?

9 Avez-vous oublié les crimes de vos pères, et les crimes des rois de Juda, et les crimes de leurs femmes, vos crimes et les crimes de vos femmes, commis dans le pays de Juda et dans les rues de Jérusalem?

10 Ils ne se sont point humiliés jusqu'à ce jour, ils n'ont point eu de crainte, et ils n'ont pas marché dans ma loi, ni dans les ordonnances que j'avais prescrites, à vous et à vos pères.

11 C'est pourquoi, ainsi a dit l'Éternel des armées, le Dieu d'Israël: Voici, je tourne ma face contre vous pour votre malheur et pour retrancher tout Juda.

12 Je prendrai les restes de Juda, ceux qui ont tourné le visage pour aller au pays d'Égypte, afin d'y demeurer, et ils seront tous consumés. Ils tomberont dans le pays d'Égypte; ils seront consumés par l'épée et par la famine; depuis le plus petit jusqu'au plus grand, ils périront par l'épée et par la famine; et ils seront un objet d'exécration, d'étonnement, de malédiction et d'opprobre.

13 Et je punirai ceux qui demeurent au pays d'Égypte, comme j'ai puni Jérusalem, par l'épée, par la famine et par la peste.

14 Et il n'y aura personne qui se sauve ou qui échappe, des restes de Juda venus pour séjourner là, au pays d'Égypte, et s'en retourner au pays de Juda, où leur âme aspire à retourner afin d'y demeurer; ils n'y retourneront pas, sinon quelques réchappés.

15 Cependant tous les hommes qui savaient que leurs femmes faisaient des encensements à d'autres dieux, et toutes les femmes qui se tenaient là en grand nombre, et tout le peuple qui demeurait au pays d'Égypte, à Pathros, répondirent à Jérémie, en disant:

16 Quant à cette Parole que tu nous dis au nom de l'Éternel, nous ne t'écouterons pas.

17 Mais nous ferons certainement tout ce que notre bouche a promis: nous offrirons de l'encens à la reine des cieux, nous lui ferons des libations, comme nous faisions, nous et nos pères, nos rois et nos chefs, dans les villes de Juda et dans les rues de Jérusalem; et nous étions alors rassasiés de pain, nous étions à l'aise, et nous ne voyions pas le malheur.

18 Mais, depuis que nous avons cessé de faire des encensements à la reine des cieux et de lui faire des libations, nous avons manqué de tout, et nous avons été consumés par l'épée et par la famine.

19 Et quand nous offrions de l'encens à la reine des cieux et lui faisions des libations, est-ce à l'insu de nos maris que nous lui faisions des gâteaux sur lesquels elle était représentée, et que nous lui faisions des libations?

20 Jérémie dit alors à tout le peuple, aux hommes, aux femmes, et à tous ceux qui lui avaient répondu:

21 Ne sont-ce pas ces encensements que vous faisiez dans les villes de Juda et dans les rues de Jérusalem, vous et vos pères, vos rois et vos chefs et le peuple du pays, que l'Éternel s'est rappelés, et qui lui sont montés au coeur?

22 Et l'Éternel n'a pu le supporter davantage, à cause de la malice de vos actions, à cause des abominations que vous avez commises; en sorte que votre pays a été réduit en désert, en désolation et en malédiction, sans que personne y habite, comme il l'est aujourd'hui.

23 Parce que vous avez fait ces encensements et que vous avez péché contre l'Éternel, que vous n'avez pas écouté la voix de l'Éternel et n'avez point marché dans sa loi, ni dans ses ordonnances, ni dans ses témoignages, à cause de cela, ce malheur vous est arrivé, comme il se voit aujourd'hui.

24 Puis Jérémie dit à tout le peuple et à toutes les femmes: Écoutez la Parole de l’Éternel, vous tous de Juda, qui êtes au pays d'Égypte:

27 Voici, je veille sur eux, pour faire du mal et non du bien; et tous les hommes de Juda qui sont au pays d'Égypte, seront consumés par l'épée et par la famine, jusqu'à ce qu'il n'y en ait plus aucun.

28 Et ceux qui auront échappé à l'épée retourneront du pays d'Égypte au pays de Juda en fort petit nombre; mais tout le reste de Juda, tous ceux qui sont venus dans le pays d'Égypte pour y demeurer, sauront quelle parole subsistera, la mienne ou la leur.

29 Et ceci vous servira de signe, dit l'Éternel, que je vous punirai dans ce lieu, afin que vous sachiez que mes paroles s'accompliront infailliblement pour votre malheur:

30 Ainsi a dit l'Éternel: Voici, je vais livrer Pharaon Hophra, roi d'Égypte, entre les mains de ses ennemis et de ceux qui cherchent sa vie, comme j'ai livré Sédécias, roi de Juda, entre les mains de Nébucadnetsar, roi de Babylone, son ennemi, qui cherchait sa vie.

1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proti všechněm Judským bydlícím v zemi Egyptské, kteříž bydlili v Magdol a v Tachpanches, a v Nof, a v zemi Patros, řkoucí:

2 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Vy jste viděli všecko to zlé, kteréž jsem uvedl na Jeruzalém a na všecka města Judská, že aj, pustá jsou podnes, tak že v nich není žádného obyvatele,

3 Pro nešlechetnost jejich, kterouž páchali, aby jen popouzeli mne, chodíce kaditi a sloužiti bohům cizím, jichž neznali sami, vy, ani otcové vaši,

4 Ješto posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky, ráno přivstávaje, a to ustavičně, říkaje: Nečiňte medle této věci ohavné, kteréž nenávidím.

5 Ale neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, aby se navrátili od nešlechetnosti své, a aby nekadili bohům cizím.

6 Protož vylita jest prchlivost má i hněv můj, a rozpálil se v městech Judských i po ulicích Jeruzalémských, tak že obrácena jsou v poušť a v pustinu, jakž viděti v dnešní den.

7 Nyní pak takto praví Hospodin Bůh zástupů, Bůh Izraelský: Proč vy činíte zlé převeliké proti dušem svým, abyste vyplénili z sebe muže i ženu, dítě i prsí požívajícího z prostředku Judy, abyste nepozůstavili sobě ostatků,

8 Popouzejíce mne dílem ruku svých, kadíce bohům cizím v zemi Egyptské, do níž jste vešli, abyste tam byli pohostinu, abyste vyplénili sebe, a byli k zlořečení a za útržku u všech národů země?

9 Zdali jste zapomenuli na nešlechetnosti otců svých, a na nešlechetnosti králů Judských, a na nešlechetnosti manželek jejich, a na nešlechetnosti své, i na nešlechetnosti manželek svých, kteréž páchali v zemi Judské a po ulicích Jeruzalémských?

10 Nekořili se až do tohoto dne, aniž se báli, aniž chodili v zákoně mém a v ustanoveních mých, kteráž předkládám vám jako i otcům vašim.

11 Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já obracím tvář svou proti vám k zlému, totiž abych vyplénil všecky Judské.

12 Zhubím zajisté ostatek Judských, kteříž svévolně vešli do země Egyptské, aby tam byli pohostinu, tak že zhynou docela všickni v zemi Egyptské. Padnou od meče, hladem docela zhynou, od nejmenšího až do největšího, mečem a hladem pomrou; nadto budou k proklínání a k užasnutí, a k zlořečení a za útržku.

13 Nebo navštívím ty, kteříž bydlí v zemi Egyptské, jako jsem navštívil Jeruzalém mečem, hladem a morem,

14 Tak že nebude, kdo by ušel, neb pozůstal z ostatků Judských, kteříž přišli do země Egyptské, aby tam byli pohostinu, aby se zase navrátiti mohli do země Judské. Čímž se však troštují, že se zase navrátí, aby přebývali tam, ale nenavrátíť se, než ti, kteříž sami ujdou.

15 Tedy odpověděli Jeremiášovi všickni ti muži, věděvše, že kadívaly manželky jejich bohům cizím, ty všecky ženy, jichž stál veliký zástup, i všecken lid přebývající v zemi Egyptské v Patros, řkouce:

16 V té věci, o kteréž jsi nám mluvil ve jménu Hospodinovu, neuposlechneme tebe.

17 Ale dosti činiti chceme každému slovu, kteréž by pošlo z úst našich, kadíce tvoru nebeskému, a obětujíce jemu oběti mokré, jakž jsme činívali my i otcové naši, králové naši i knížata naše po městech Judských a po ulicích Jeruzalémských; nebo nasyceni jsme bývali chlebem, a bývali jsme veseli, zlého pak neokoušeli jsme.

18 Ale jakž jsme přestali kaditi tvoru nebeskému, a obětovati jemu oběti mokré, nedostatek trpíme ve všem, a mečem i hladem hyneme.

19 Že pak kadíme tvoru nebeskému, a obětujeme jemu oběti mokré, zdaliž bez znamenitých mužů našich pečeme jemu koláče, službu jemu konajíce, a obětujíce jemu oběti mokré?

20 Tedy řekl Jeremiáš všemu lidu, mužům i ženám a všemu lidu, kteříž jemu to odpověděli, řka:

21 Zdaliž na kadidlo, jímž jste kadívali po městech Judských a po ulicích Jeruzalémských vy i otcové vaši, králové vaši i knížata vaše i lid země, nerozpomenul se Hospodin, a zdaž jím to nepohnulo,

22 Tak že nemohl Hospodin více snášeti nešlechetnosti předsevzetí vašich a ohavností, kteréž jste činili? Pročež obrácena jest země vaše v poušť a v pustinu a v zlořečenství, tak že není v ní žádného obyvatele, jakž dnešní den jest.

23 Proto že jste kadívali, a že jste hřešili proti Hospodinu, a neposlouchali jste hlasu Hospodinova, a tak v zákoně jeho a v ustanoveních jeho ani v svědectvích jeho nechodili jste, protož potkalo vás zlé toto, jakž viděti dnešní den.

24 Nadto řekl Jeremiáš všemu tomu lidu i všechněm těm ženám: Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteříž jste v zemi Egyptské:

25 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, řka: Vy i ženy vaše ústy svými jste mluvili, a rukami doplnili, říkajíce: Konečněť budeme plniti sliby své, kteréž jsme slíbili, kadíce tvoru nebeskému, a obětujíce jemu oběti mokré, a tak vší snažností vyplňujete sliby vaše, a všelijak slibům vašim dosti činíte.

26 Protož slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteříž bydlíte v zemi Egyptské: Aj, já přisahám skrze jméno své veliké, praví Hospodin, že nebude více vzýváno jméno mé ústy žádného muže Judského po vší zemi Egyptské, kterýž by řekl: Živť jest Panovník Hospodin.

27 Aj, já bdíti budu nad nimi k zlému a ne k dobrému, i budou pléněni všickni muži Judští, kteříž jsou v zemi Egyptské, mečem a hladem, dokudž by docela nezhynuli.

28 Kteříž pak ujdou meče, navrátí se z země Egyptské do země Judské, lidu malý počet. I zvědíť všickni ostatkové Judští, kteříž přišli do země Egyptské, aby tam byli pohostinu, čí slovo ostojí, mé-li čili jejich.

29 A toto mějte za znamení, dí Hospodin, že já trestati budu vás v místě tomto, abyste věděli, že jistotně ostojí slova má proti vám k zlému.

30 Takto praví Hospodin: Aj, já vydám Faraona Chofra krále Egyptského v ruku nepřátel jeho a v ruku hledajících bezživotí jeho, jako jsem vydal Sedechiáše krále Judského v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, nepřítele jeho, a hledajícího bezživotí jeho.