1 Alors Éliphaz, de Théman, prit la parole, et dit:

2 Le sage répond-il par une science vaine, et remplit-il de vent sa poitrine?

3 Discute-t-il avec des propos qui ne servent de rien, et avec des paroles sans profit?

4 Bien plus, tu abolis la piété, et tu détruis la prière qui s'adresse à Dieu.

5 Ton iniquité inspire ta bouche, et tu as choisi le langage des rusés.

6 Ta bouche te condamne, et non pas moi; et tes lèvres témoignent contre toi.

7 Es-tu le premier-né des hommes, et as-tu été formé avant les montagnes?

8 As-tu entendu ce qui s'est dit dans le conseil de Dieu, et as-tu pris pour toi la sagesse?

9 Que sais-tu que nous ne sachions? Quelle connaissance as-tu que nous n'ayons aussi?

10 Il y a aussi parmi nous des cheveux blancs, des vieillards, plus riches de jours que ton père.

11 Est-ce donc peu de chose pour toi que les consolations de Dieu et les paroles dites avec douceur?

12 Pourquoi ton cœur s'emporte-t-il? Et pourquoi tes yeux regardent-ils de travers?

13 C'est contre Dieu que tu tournes ta colère, et que tu fais sortir de ta bouche de tels discours!

14 Qu'est-ce qu'un mortel pour qu'il soit pur, et un fils de femme pour qu'il soit juste?

15 Voici, Dieu ne se fie pas à ses saints, et les cieux ne sont pas purs à ses yeux.

16 Combien plus est abominable et corrompu, l'homme qui boit l'iniquité comme l'eau!

17 Je t'instruirai, écoute-moi. Je te raconterai ce que j'ai vu,

18 Ce que les sages ont proclamé, ce qu'ils n'ont point caché, l'ayant tenu de leurs pères.

19 A eux seuls ce pays avait été donné, et l'étranger n'avait pas pénétré chez eux:

21 Des bruits effrayants remplissent ses oreilles; en pleine paix, le destructeur vient sur lui.

22 Il ne croit pas pouvoir sortir des ténèbres, et il se voit épié par l'épée;

23 Il court çà et là, cherchant son pain; il sait que le jour des ténèbres lui est préparé.

24 La détresse et l'angoisse l'épouvantent; elles l'assaillent comme un roi prêt au combat;

25 Parce qu'il a levé la main contre Dieu, et a bravé le Tout-Puissant:

26 Il a couru vers lui, avec audace, sous le dos épais de ses boucliers.

27 L'embonpoint avait couvert son visage, et la graisse s'était accumulée sur ses flancs;

28 C'est pourquoi il habite des villes détruites, des maisons désertes, tout près de n'être plus que des monceaux de pierres.

29 Il ne s'enrichira pas, et sa fortune ne subsistera pas, et ses propriétés ne s'étendront pas sur la terre.

30 Il ne pourra pas sortir des ténèbres; la flamme desséchera ses rejetons, et il s'en ira par le souffle de la bouche de Dieu.

31 Qu'il ne compte pas sur la vanité qui le séduit; car la vanité sera sa récompense.

32 Avant le temps, il prendra fin, et ses branches ne reverdiront point.

33 On arrachera ses fruits non mûrs, comme à une vigne; on jettera sa fleur, comme celle d'un olivier.

34 Car la famille de l'hypocrite est stérile, et le feu dévore les tentes de l'homme corrompu.

1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.