1 Mon souffle se perd; mes jours s'éteignent; le tombeau m'attend!

2 Certes, je suis entouré de railleurs, et mon oeil veille toute la nuit au milieu de leurs insultes.

3 Dépose un gage, sois ma caution auprès de toi-même; car qui voudrait répondre pour moi?

4 Tu as fermé leur cœur à l'intelligence; c'est pourquoi tu ne les feras pas triompher.

5 Tel livre ses amis au pillage, dont les enfants auront les yeux consumés.

6 On a fait de moi la fable des peuples, un être à qui l'on crache au visage.

7 Et mon oeil s'est consumé de chagrin, et tous mes membres sont comme une ombre.

8 Les hommes droits en sont consternés, et l'innocent est irrité contre l'impie.

9 Le juste néanmoins persévère dans sa voie, et celui dont les mains sont pures redouble de constance.

10 Mais, pour vous tous, allons, recommencez! Je ne trouverai pas un sage parmi vous.

11 Mes jours sont passés; mes desseins, chers à mon cœur, sont renversés.

12 Ils changent la nuit en jour; ils disent la lumière proche, en face des ténèbres!

13 Quand je n'attends plus pour demeure que le Sépulcre, quand j'étends ma couche dans les ténèbres,

14 Quand je crie au tombeau: Tu es mon père! et aux vers: Vous êtes ma mère et ma sœur!

15 Où est donc mon espérance? Et mon espérance, qui pourrait la voir?

16 Elle descendra aux portes du Sépulcre, quand nous irons ensemble reposer dans la poussière!

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.