1 Et Job prit la parole, et dit:

2 Écoutez attentivement mes discours, et que cela me tienne lieu de vos consolations!

3 Supportez-moi, et je parlerai; et, après que j'aurai parlé, tu te moqueras.

4 Mais est-ce à un homme que s'adresse ma plainte? Et comment ne perdrais-je pas toute patience?

5 Regardez-moi, et soyez étonnés, et mettez la main sur la bouche.

6 Quand j'y pense, je suis éperdu, et un frisson saisit ma chair.

7 Pourquoi les méchants vivent-ils, vieillissent-ils, et croissent-ils en force?

8 Leur postérité s'établit devant eux, avec eux, et leurs rejetons sont sous leurs yeux.

9 Leurs maisons sont en paix, à l'abri de la crainte, et la verge de Dieu n'est pas sur eux.

10 Leur taureau n'est jamais impuissant, leur génisse vêle et n'avorte pas.

11 Ils font courir devant eux leurs enfants comme un troupeau, et leur progéniture bondit.

12 Ils chantent avec le tambourin et la harpe, ils s'égaient au son du hautbois,

13 Ils passent leurs jours dans le bonheur, et ils descendent au Sépulcre en un moment.

16 Voici, leur bonheur n'est-il pas en leurs mains? (Que le conseil des méchants soit loin de moi!)

17 Combien de fois arrive-t-il que la lampe des méchants s'éteigne, que leur ruine vienne sur eux, que Dieu leur partage leurs lots dans sa colère,

18 Qu'ils soient comme la paille au souffle du vent, et comme la balle enlevée par le tourbillon?

20 Qu'il voie de ses propres yeux sa ruine, qu'il boive la colère du Tout-Puissant!

21 Car, que lui importe sa maison après lui, quand le nombre de ses mois est tranché?

22 Enseignerait-on la science à Dieu, lui qui juge ceux qui sont élevés?

23 L'un meurt au sein du bien-être, tout à son aise et en repos.

24 Ses flancs sont chargés de graisse, et ses os comme abreuvés de moelle;

25 Un autre meurt dans l'amertume de son âme, n'ayant jamais goûté le bonheur:

26 Ils sont couchés ensemble dans la poussière, et les vers les couvrent.

27 Voici, je connais vos pensées et les desseins que vous formez contre moi.

28 Car vous dites: Où est la maison de l'homme opulent, et où est la tente, demeure des méchants?

29 N'avez-vous jamais interrogé les voyageurs, et n'avez-vous pas reconnu, par leurs témoignages,

30 Qu'au jour de la calamité, le méchant est épargné, et qu'au jour des colères, il est éloigné?

31 Qui lui représente en face sa conduite, et qui lui rend ce qu'il a fait?

32 Il est porté au tombeau, et, sur le tertre, il veille encore.

33 Les mottes de la vallée lui sont légères; après lui, suivent à la file tous les hommes, et devant lui, la foule est innombrable.

34 Comment donc me donnez-vous des consolations vaines? De vos réponses, ce qui reste, c'est la fausseté.

1 A odpovídaje Job, řekl:

2 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

3 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

4 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

5 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

6 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

7 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

8 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

9 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

10 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

11 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

12 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

13 Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

14 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

15 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

16 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

17 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

18 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

19 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

20 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

21 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

22 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

23 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

24 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

25 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

26 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

27 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

28 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

29 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

30 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

31 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

32 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

33 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

34 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.