1 Et Job prit la parole, et dit:

2 Maintenant encore ma plainte est une révolte, et pourtant ma main comprime mes soupirs.

3 Oh! si je savais où le trouver, j'irais jusqu'à son trône,

4 J'exposerais ma cause devant lui, et je remplirais ma bouche de preuves;

5 Je saurais ce qu'il me répondrait, et je comprendrais ce qu'il me dirait.

6 Contesterait-il avec moi dans la grandeur de sa force? Non, seulement il ferait attention à moi.

7 Ce serait alors un juste qui raisonnerait avec lui, et je serais absous pour toujours par mon juge.

8 Voici, si je vais à l'Orient, il n'y est pas; si je vais à l'Occident, je ne le découvre pas.

9 Est-il occupé au Nord, je ne le vois pas. Se cache-t-il au Midi, je ne l'aperçois pas.

10 Il sait la voie que j'ai suivie; qu'il m'éprouve, j'en sortirai comme l'or.

11 Mon pied s'est attaché à ses pas, j'ai gardé sa voie, et je ne m'en suis pas détourné.

12 Je ne me suis point écarté du commandement de ses lèvres, j'ai tenu aux paroles de sa bouche plus qu'à ma provision ordinaire.

13 Mais il n'a qu'une pensée; qui l'en fera revenir? Ce que son âme désire, il le fait.

14 Il achèvera ce qu'il a décidé de moi, et il a dans l'esprit bien d'autres choses pareilles à celle-ci.

15 C'est pourquoi sa présence m'épouvante; quand j'y pense, j'ai peur de lui.

16 Dieu a amolli mon cœur, et le Tout-Puissant m'a épouvanté.

17 Car je n'ai pas été retranché avant l'arrivée des ténèbres, et il n'a pas éloigné de ma face l'obscurité.

1 Tedy odpověděl Job a řekl:

2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.