1 Après cela, Job ouvrit la bouche et maudit le jour de sa naissance.
2 Et, prenant la parole, Job dit:
3 Périsse le jour où je suis né, et la nuit qui a dit: Un homme est conçu!
4 Que ce jour soit ténèbres, que Dieu ne s'en enquière pas d'en haut, qu'aucune lumière ne brille sur lui!
5 Que les ténèbres et l'ombre de la mort le reprennent, qu'une sombre nuée demeure sur lui, qu'une éclipse le remplisse d'horreur!
6 Que l'obscurité s'empare de cette nuit, qu'elle ne se réjouisse pas au milieu des jours de l'année, qu'elle n'entre pas dans le compte des mois!
7 Voici, que cette nuit soit stérile, et qu'aucun cri de joie n'y survienne!
8 Qu'ils la maudissent ceux qui maudissent les jours, ceux qui sont habiles à faire lever leur deuil!
9 Que les étoiles de son crépuscule soient obscurcies, qu'elle attende la lumière et qu'il n'y en ait point, et qu'elle ne voie pas les paupières de l'aurore!
10 Parce qu'elle n'a pas fermé le sein qui me porta, et n'a point caché la douleur à mes yeux!
11 Que ne suis-je mort dès le sein de ma mère? Au sortir de ses flancs, que n'ai-je expiré?
12 Pourquoi des genoux se sont-ils présentés à moi, et pourquoi des mamelles pour être sucées?
13 Car, maintenant, je serais couché et tranquille, je dormirais, je serais en repos,
14 Avec les rois et les arbitres de la terre, qui se bâtissent des mausolées,
15 Avec les princes qui ont de l'or, qui remplissent d'argent leurs maisons.
16 Ou bien, comme l'avorton caché, je n'existerais pas; comme les petits enfants qui n'ont pas vu la lumière.
17 Là, les méchants ne tourmentent plus personne, et là se reposent les hommes qui ont perdu leur force;
18 Avec eux, les captifs sont tranquilles: ils n'entendent plus la voix de l'exacteur.
19 Là, le petit et le grand sont ensemble, et l'esclave est délivré de son maître.
20 Pourquoi donne-t-on la lumière au malheureux, et la vie à ceux dont l'âme est pleine d'amertume?
21 Qui attendent la mort, et elle ne vient point, qui la recherchent plus qu'un trésor,
22 Qui seraient contents jusqu'à l'allégresse et ravis de joie, s'ils trouvaient le tombeau?
23 A l'homme qui ne connaît pas sa voie et que Dieu cerne de tous côtés?
24 Car je soupire au lieu de manger, et mes cris se répandent comme l'eau.
25 Ce que je crains m'arrive, et ce que j'appréhende vient sur moi.
26 Je n'ai ni paix, ni tranquillité, ni repos! Le tourment est venu!
1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 Nebo mluvě Job, řekl:
3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.