1 Mais toi, ô Job, écoute mes discours, et prête l'oreille à toutes mes paroles.

2 Voici, j'ouvre la bouche, ma langue parle en mon palais.

3 Mes paroles exprimeront la droiture de mon cœur; mes lèvres diront franchement ce que je sais.

4 C'est l'Esprit de Dieu qui m'a fait; c'est le Souffle du Tout-Puissant qui m'a donné la vie.

5 Si tu le peux, réponds-moi; résiste-moi en face, et tiens-toi bien.

6 Voici, je suis ton égal devant Dieu; j'ai été tiré de la boue, moi aussi.

7 Voici, ma terreur ne te troublera point, et ma majesté ne pèsera pas sur toi.

8 Vraiment, tu as dit à mes oreilles, et j'ai entendu le son de tes paroles:

9 Je suis pur, sans péché; je suis net, et il n'y a point d'iniquité en moi.

10 Voici, Dieu me cherche querelle, il me tient pour son ennemi;

11 Il met mes pieds dans les ceps, il surveille tous mes mouvements.

12 Voici, en cela, tu n'as pas été juste, te répondrai-je; car Dieu est plus grand que l'homme.

13 Pourquoi as-tu plaidé contre lui? Il ne rend pas compte de ce qu'il fait.

14 Dieu parle cependant une fois, deux fois, mais on n'y prend pas garde;

15 En songe, par des visions nocturnes, quand le sommeil tombe sur les humains, pendant qu'ils dorment sur leur couche;

16 Alors il ouvre l'oreille de l'homme, et il met le sceau sur ses réprimandes,

17 Afin de détourner l'homme de son oeuvre, et d'éloigner de lui l'orgueil,

18 Afin de préserver son âme de la fosse, et sa vie de l'épée.

19 L'homme est aussi châtié par des douleurs, sur son lit, par l'agitation continuelle de ses os.

20 Alors sa vie prend en horreur le pain, et son âme les mets les plus désirés.

21 Sa chair se consume et disparaît; ses os qu'on ne voyait pas, sont mis à nu.

22 Son âme approche de la fosse, et sa vie de ceux qui font mourir.

23 S'il y a pour cet homme quelque ange médiateur, un entre mille, pour lui faire connaître ce qu'il doit faire,

25 Sa chair prend plus de fraîcheur que dans son enfance; il revient aux jours de sa jeunesse.

26 Il supplie Dieu, et Dieu lui est favorable. Il lui fait contempler avec joie sa face, et il lui rend sa justice.

29 Voilà ce que Dieu fait deux, trois fois, envers l'homme,

30 Pour ramener son âme de la fosse, pour qu'elle soit éclairée de la lumière des vivants.

31 Sois attentif, Job, écoute-moi! Tais-toi, et je parlerai.

32 Si tu as quelque chose à dire, réponds-moi; parle, car je désire te justifier.

33 Sinon, écoute-moi; tais-toi, et je t'enseignerai la sagesse.

1 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.

2 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.

3 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.

4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.

5 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.

6 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.

7 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

8 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:

9 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.

10 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

11 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

12 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.

13 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?

14 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.

15 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,

16 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,

17 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,

18 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

19 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

20 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

21 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

22 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

23 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:

24 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.

25 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.

26 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

27 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.

28 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

29 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,

30 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

31 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.

32 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.

33 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.