1 Élihu reprit la parole, et dit:

2 Vous, sages, écoutez mes discours; et vous, savants, prêtez-moi l'oreille.

3 Car l'oreille juge des discours, comme le palais goûte ce qu'on doit manger.

4 Choisissons ensemble ce qui est juste; voyons, entre nous, ce qui est bon.

7 Y a-t-il un homme tel que Job, qui boit le blasphème comme l'eau,

8 Qui marche dans la compagnie des ouvriers d'iniquité, et qui va avec les hommes pervers?

9 Car il a dit: L'homme ne gagne rien à se plaire avec Dieu.

10 C'est pourquoi, vous qui avez de l'intelligence, écoutez-moi. Loin de Dieu la méchanceté! loin du Tout-Puissant l'injustice!

11 Il rend à l'homme selon ses oeuvres, et il fait trouver à chacun selon sa conduite.

12 Certainement Dieu ne commet pas d'injustice, le Tout-Puissant ne fait pas fléchir le droit.

13 Qui lui a commis le soin de la terre? Qui lui a confié l'univers?

14 S'il ne pensait qu'à lui, s'il retirait à lui son esprit et son souffle,

15 Toute chair expirerait à la fois, et l'homme retournerait dans la poussière.

16 Si donc tu as de l'intelligence, écoute cela; prête l'oreille au son de mes paroles.

17 Eh quoi! celui qui haïrait la justice, régnerait-il? Et condamnerais-tu celui qui est souverainement juste?

19 Qui n'a point égard à la personne des grands, qui ne connaît pas le riche plus que le pauvre, car ils sont tous l'ouvrage de ses mains?

20 En un moment ils mourront; au milieu de la nuit, un peuple est ébranlé et passe; le potentat puissant est emporté, et non par une main d'homme.

21 Car les yeux de Dieu sont sur les voies de l'homme, et il regarde tous ses pas.

22 Il n'y a ni ténèbres ni ombre de la mort, où se puissent cacher les ouvriers d'iniquité.

23 Il ne regarde pas à deux fois un homme, pour le faire aller en jugement avec lui.

24 Il brise les puissants, sans enquête, et il en établit d'autres à leur place,

25 Parce qu'il connaît leurs oeuvres; il les renverse de nuit, et ils sont brisés.

26 Il les flagelle comme des impies, à la vue de tout le monde,

27 Parce qu'ils se sont détournés de lui, et n'ont pas du tout pris garde à ses voies.

28 Ils ont fait monter jusqu'à lui le cri du pauvre, et il a entendu la clameur des affligés.

29 S'il donne le repos, qui est-ce qui le condamnera? S'il cache sa face, qui le regardera? soit qu'il s'agisse d'un peuple ou d'un particulier,

30 Pour que l'homme impie ne règne pas, pour qu'il ne soit pas en piège au peuple.

33 Est-ce donc d'après tes idées que le mal doit être puni? Car tu as montré du mécontentement. Ainsi, c'est à toi de décider, non à moi! Dis ce que tu sais.

34 Les hommes de sens me diront, ainsi que le sage qui m'aura écouté:

35 Job ne parle pas avec connaissance, et ses paroles sont sans intelligence.

36 Ah! que Job soit éprouvé jusqu'à la fin, puisqu'il a répondu comme les méchants!

37 Car il ajoute à son péché une transgression nouvelle; il s'applaudit au milieu de nous; il parle de plus en plus contre Dieu.

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.

6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.

7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.

10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.

12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.

13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?

14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.