1 Élihu reprit la parole, et dit:

2 As-tu pensé avoir raison de dire: Je suis juste devant Dieu?

3 Car tu as dit: Que m'en revient-il, et qu'y gagnerai-je de plus qu'à mon péché?

4 Je te répondrai en mes discours, et à tes amis avec toi:

5 Regarde les cieux, et les considère; vois les nues, elles sont plus hautes que toi.

6 Si tu pèches, quel effet produis-tu sur lui? et si tes péchés se multiplient, qu'est-ce que tu lui fais?

7 Si tu es juste, que lui donnes-tu, et que reçoit-il de ta main?

8 C'est à un homme tel que toi que ta méchanceté peut nuire, et au fils de l'homme que ta justice peut être utile.

9 On crie sous le poids de l'oppression, on gémit sous la violence des grands,

10 Et l'on ne dit pas: Où est Dieu, mon créateur, celui qui donne de quoi chanter dans la nuit,

11 Qui nous rend plus instruits que les bêtes de la terre, et plus sages que les oiseaux des cieux?

12 Ils crient donc sans être exaucés, à cause de l'orgueil des méchants.

13 Dieu n'écoute pas ce qui n'est que mensonge, et le Tout-Puissant n'y a point égard.

14 Quoique tu aies dit que tu ne le vois pas, le procès est devant lui: attends-le!

15 Et maintenant, parce que sa colère ne punit pas, parce qu'il ne prend pas rigoureusement connaissance du péché,

16 Job ouvre sa bouche pour de vains discours, il entasse paroles sur paroles sans connaissance.

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.