1 Mon cœur en est tout tremblant, et il bondit hors de sa place.

2 Écoutez, écoutez le bruit de sa voix, et le grondement qui sort de sa bouche!

3 Il l'envoie sous tous les cieux, et son éclair va jusqu'aux extrémités de la terre.

4 Puis, sa voix rugit; il tonne de sa voix magnifique, et il n'épargne pas ses éclairs, quand retentit sa voix.

5 Dieu tonne de sa voix merveilleusement; il fait de grandes choses, que nous ne comprenons pas.

6 Il dit à la neige: Tombe sur la terre; il le dit aux ondées, aux fortes ondées.

7 Il ferme la main de tous les hommes, afin que tous les hommes, ses créatures, le connaissent,

8 Et les bêtes se retirent dans leurs tanières, et elles demeurent dans leurs repaires.

9 Des profondeurs du Sud vient la tempête, et des vents du Nord vient le froid;

10 Par son souffle, Dieu forme la glace, et l'eau qui s'étendait est resserrée.

11 Il charge d'humidité la nue; il disperse les nuages, pleins de ses éclairs,

12 Et ceux-ci se promènent de tous côtés, selon ses directions, pour faire tout ce qu'il commande, sur la face de la terre habitée;

13 Que ce soit pour châtier, ou pour rendre sa terre fertile, ou pour exercer sa bonté, il leur fait atteindre le but.

14 Prête l'oreille à cela, Job: arrête-toi, et considère les merveilles de Dieu.

15 Sais-tu comment Dieu les prépare, comment il fait briller la lumière de sa nue?

16 Sais-tu comment se balancent les nuages, cette merveille de celui dont la science est parfaite?

17 Comment tes vêtements sont chauds quand il endort la terre par le vent du Midi?

18 As-tu étendu avec lui les cieux, fermes comme un miroir de métal?

19 Apprends-nous donc ce que nous devons dire de lui: car nous ne saurions préparer des discours du sein de nos ténèbres.

20 Voudrais-je qu'on lui rapportât ce que je dis? Jamais homme voulut-il être englouti?

21 Et maintenant on ne peut regarder le soleil brillant dans les cieux, quand un vent a passé et les a purifiés,

22 Quand une lueur d'or vient du septentrion. Il y a en Dieu une majesté redoutable.

23 Le Tout-Puissant! nous ne pouvons l'atteindre; il est sublime en puissance, en droit, en justice; il n'opprime personne.

24 C'est pourquoi les hommes le craignent. Mais il ne regarde pas ceux qui sont sages en leur cœur.

1 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

2 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

3 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

4 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

5 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

6 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

7 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

8 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

9 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

10 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

11 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

12 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

13 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

14 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

15 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

16 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

17 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

18 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

19 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

20 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

21 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

22 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

23 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

24 **