1 Sais-tu le temps où les chamois donnent naissance? As-tu observé quand les biches faonnent?

2 As-tu compté les mois de leur portée, et sais-tu le temps où elles ont leurs petits?

3 Elles se courbent, elles font sortir leurs petits, et se délivrent de leurs douleurs;

4 Leurs petits se fortifient, ils croissent en plein air, ils s'en vont et ne reviennent plus vers elles.

5 Qui a lâché l'âne sauvage en liberté, et qui a délié les liens de l’âne farouche,

6 A qui j'ai donné la steppe pour demeure, et la terre salée pour habitation?

7 Il se rit du bruit de la ville; il n'entend pas les clameurs de l'ânier.

8 Il parcourt les montagnes qui sont ses pâturages, il cherche partout de la verdure.

9 La licorne voudra-t-elle te servir? Passe-t-elle la nuit auprès de ta mangeoire?

10 Attaches-tu la licorne par la corde au sillon? Herse-t-elle tes champs en te suivant?

11 Te fies-tu à elle parce que sa force est grande, et lui abandonnes-tu ton travail?

12 Comptes-tu sur elle pour rentrer ton grain, et pour l'amasser sur ton aire?

13 L'aile de l'autruche s'agite joyeusement; est-ce l'aile et la plume de la cigogne?

14 Non, car elle abandonne ses oeufs à terre, elle les fait couver sur la poussière;

15 Elle oublie qu'un pied peut les fouler, une bête des champs les écraser.

16 Elle est dure envers ses petits, comme s'ils n'étaient pas siens. Son travail est vain, elle ne s'en inquiète pas.

17 Car Dieu l'a privée de sagesse, et ne lui a point départi d'intelligence.

18 Quand elle se lève, et bat des ailes, elle se moque du cheval et de son cavalier.

19 As-tu donné au cheval sa vigueur? As-tu revêtu son cou de la crinière frémissante?

20 Le fais-tu bondir comme la sauterelle? Son fier hennissement donne la terreur.

21 De son pied il creuse la terre; il se réjouit en sa force; il va à la rencontre de l'homme armé;

22 Il se rit de la crainte, il n'a peur de rien; il ne recule point devant l'épée.

23 Sur lui retentit le carquois, la lance étincelante et le javelot.

24 Bondissant et frémissant, il dévore l'espace; il ne peut se contenir dès que la trompette sonne;

25 Dès qu'il entend la trompette, il hennit; il sent de loin la bataille, la voix tonnante des chefs et les clameurs des guerriers.

26 Est-ce par ta sagesse que l'épervier prend son vol, et déploie ses ailes vers le Midi?

27 Est-ce sur ton ordre que l'aigle s'élève, et qu'il place son aire sur les hauteurs?

28 Il habite sur les rochers, il se tient sur la dent des rochers, sur les lieux inaccessibles.

29 De là, il découvre sa proie; ses yeux la voient de loin.

30 Ses petits sucent le sang, et partout où il y a des corps morts, il s'y trouve.

1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]