1 Crie maintenant! Y aura-t-il quelqu'un qui te réponde? Et vers lequel des saints te tourneras-tu?

2 La colère tue l'insensé, et le dépit fait mourir celui qui est destitué de sens;

3 J'ai vu l'insensé étendant ses racines, mais soudain j'ai maudit sa demeure.

4 Ses fils sont loin de tout secours, ils sont écrasés à la porte, et personne ne les délivre;

5 L'affamé dévore sa moisson; il la lui prend à travers les épines de sa haie; l'homme altéré convoite ses biens.

6 Car la souffrance ne sort pas de la poussière, et la peine ne germe pas du sol,

7 De sorte que l'homme soit né pour la peine, comme l'étincelle pour voler en haut.

8 Mais moi, j'aurais recours à Dieu, et j'adresserais ma parole à Dieu,

9 Qui fait de grandes choses qu'on ne peut sonder, de merveilleuses choses qu'on ne peut compter;

10 Qui répand la pluie sur la face de la terre, et qui envoie les eaux sur la face des champs;

11 Qui met en haut ceux qui sont abaissés, et ceux qui sont en deuil au faîte du bonheur;

12 Qui dissipe les projets des hommes rusés, et leurs mains ne viennent à bout de rien;

13 Qui prend les sages dans leurs propres ruses, et le dessein des pervers est renversé.

14 De jour, ils rencontrent les ténèbres, et, comme dans la nuit, ils tâtonnent en plein midi;

15 Et il délivre le pauvre de l'épée de leur bouche, et de la main des puissants.

16 Et il y a une espérance pour les malheureux, et la méchanceté a la bouche fermée.

17 Voici, heureux l'homme que Dieu châtie! Ne méprise donc pas la correction du Tout-Puissant.

18 Car c'est lui qui fait la plaie et la bande; il blesse et ses mains guérissent.

19 Dans six détresses, il te délivrera; et dans sept, le mal ne te touchera point.

20 En temps de famine, il te garantira de la mort, et en temps de guerre, du tranchant de l'épée.

21 Tu seras à couvert du fléau de la langue, et tu n'auras point peur de la désolation, quand elle arrivera.

22 Tu riras de la dévastation et de la famine, et tu n'auras pas peur des bêtes de la terre;

23 Car tu auras un pacte avec les pierres des champs, et les bêtes des champs seront en paix avec toi.

24 Et tu verras la prospérité dans ta tente: tu visiteras tes pâturages,

25 Et rien ne t'y manquera; et tu verras ta postérité croissante, et tes descendants pareils à l'herbe de la terre.

26 Tu entreras mûr dans le tombeau, comme une gerbe qu'on emporte en son temps.

27 Voilà, nous avons examiné la chose; elle est ainsi, écoute cela, et sache le pour ton bien.

1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.