1 Alors Bildad, de Shuach, prit la parole, et dit:

2 Jusques à quand parleras-tu ainsi, et les paroles de ta bouche ressembleront-elles à un vent impétueux?

3 Dieu ferait-il fléchir le droit, le Tout-Puissant ferait-il fléchir la justice?

4 Si tes fils ont péché contre lui, il les a livrés à leur crime.

5 Mais toi, si tu cherches Dieu, et si tu demandes grâce au Tout-Puissant,

6 Si tu es pur et droit, il veillera certainement sur toi; il restaurera la demeure de ta justice;

7 Tes commencements auront été peu de chose, et ta fin sera très grande.

8 Interroge, en effet, les générations précédentes, et fais attention aux recherches de leurs pères;

9 Car nous sommes d'hier et nous ne savons rien; car nos jours sur la terre sont comme une ombre;

10 Mais eux, ne t'enseigneront-ils pas, ne te parleront-ils pas, ne tireront-ils pas de leur coeur ces discours:

11 Le roseau croît-il hors des marais, et le jonc pousse-t-il sans eau?

12 Il est encore en sa verdure, on ne le coupe pas, et avant toutes les herbes, il est desséché.

13 Telle est la destinée de tous ceux qui oublient Dieu: l'espérance de l'impie périra.

14 Sa confiance sera trompée, et sa sécurité deviendra une toile d'araignée;

15 Il s'appuiera sur sa maison, et elle ne tiendra pas; il s'y cramponnera, et elle ne restera pas debout.

16 Il est plein de vigueur, exposé au soleil, et ses jets poussent par-dessus son jardin;

17 Mais ses racines s'entrelacent sur des monceaux de pierres, il rencontre un sol de rochers,

18 Et si on l'enlève de sa place, celle-ci le renie et lui dit: Je ne t'ai point connu!

19 Telle est la joie qu'il a de sa conduite, et d'autres après lui s'élèveront de la poussière.

20 C'est ainsi que Dieu ne rejette pas l'homme intègre, mais il ne donne pas la main aux méchants.

21 Il remplira encore ta bouche de joie, et tes lèvres de chants d'allégresse.

22 Tes ennemis seront couverts de honte, et la tente des méchants ne sera plus!

1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

3 Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.