1 Je suis l'homme qui ai vu l'affliction sous la verge de sa fureur.

2 Il m'a conduit et fait marcher dans les ténèbres, et non dans la lumière.

3 Contre moi seul il tourne et retourne sa main tout le jour.

4 Il a fait vieillir ma chair et ma peau; il a brisé mes os.

5 Il a bâti contre moi, et m'a environné d'amertume et de peine.

6 Il m'a fait habiter dans des lieux ténébreux, comme ceux qui sont morts dès longtemps.

7 Il a élevé autour de moi un mur, afin que je ne sorte point; il a appesanti mes fers.

8 Même quand je crie et que j'appelle du secours, il repousse ma prière.

9 Il a fermé mes chemins avec des pierres de taille; il a ruiné mes sentiers.

10 Il a été pour moi un ours en embuscade, un lion dans les lieux cachés.

11 Il a détourné mes chemins, il m'a déchiré, et il m'a mis dans la désolation.

12 Il a tendu son arc, et m'a placé comme un but pour la flèche.

13 Il a fait entrer dans mes reins les flèches de son carquois.

14 Je suis la risée de tout mon peuple, et leur chanson tout le jour.

15 Il m'a rassasié d'amertume; il m'a enivré d'absinthe.

16 Il m'a brisé les dents avec du gravier; il m'a couvert de cendre.

17 Tu as éloigné la paix de mon âme; j'ai oublié le bonheur.

18 Et j'ai dit: Ma force est perdue, et l'espérance que j'avais en l'Éternel!

19 Souviens-toi de mon affliction et de ma misère; ce n'est qu'absinthe et que poison.

20 Mon âme s'en souvient sans cesse, et elle est abattue au-dedans de moi.

21 Voici ce que je veux rappeler à mon coeur, et c'est pourquoi j'aurai de l'espérance:

22 Ce sont les bontés de l'Éternel, que nous n'ayons pas été consumés; ses compassions n'ont point défailli.

23 Elles se renouvellent chaque matin; ta fidélité est grande!

24 L'Éternel est mon partage, dit mon âme; c'est pourquoi j'espérerai en lui!

25 L'Éternel est bon pour ceux qui s'attendent à lui, pour l'âme qui le recherche.

26 Il est bon d'attendre en repos la délivrance de l'Éternel.

27 Il est bon à l'homme de porter le joug dès sa jeunesse.

28 Il sera assis solitaire et silencieux, parce que Dieu le lui impose.

29 Il mettra sa bouche dans la poussière, en disant: Peut-être y a-t-il quelque espérance!

30 Il tendra la joue à celui qui le frappe, il sera rassasié d'opprobres.

31 Car le Seigneur ne rejette pas à toujours.

32 Mais s'il afflige, il a aussi compassion, selon la grandeur de sa miséricorde.

33 Car ce n'est pas volontiers qu'il afflige et contriste les fils des hommes.

34 Quand on foule sous les pieds tous les prisonniers du pays;

35 Quand on pervertit le droit de quelqu'un en la présence du Très-Haut;

36 Quand on fait tort à quelqu'un dans sa cause, le Seigneur ne le voit-il pas?

37 Qui est-ce qui dit qu'une chose est arrivée, sans que le Seigneur l'ait commandé?

38 Les maux et les biens ne procèdent-ils pas de la volonté du Très-Haut?

39 Pourquoi l'homme vivant se plaindrait-il? -Que chacun se plaigne de ses péchés!

40 Recherchons nos voies, et les sondons, et retournons à l'Éternel.

41 Élevons nos coeurs avec nos mains vers Dieu qui est au ciel:

42 Nous avons péché, nous avons été rebelles, et toi, tu n'as point pardonné.

43 Tu t'es enveloppé dans ta colère, et tu nous as poursuivis; tu as tué, tu n'as point épargné.

44 Tu t'es enveloppé d'un nuage, afin que notre requête ne te parvienne point.

45 Tu as fait de nous, au milieu des peuples, des balayures et un objet de mépris.

46 Tous nos ennemis ouvrent la bouche contre nous.

47 La frayeur et la fosse ont été pour nous, avec la destruction et la ruine!

48 Mon oeil se fond en ruisseaux d'eaux, à cause de la ruine de la fille de mon peuple.

49 Mon oeil pleure et ne cesse point, parce qu'il n'y a point de relâche,

50 Jusqu'à ce que l'Éternel regarde et qu'il voie des cieux!

51 Mon oeil afflige mon âme, à cause de toutes les filles de ma ville.

52 Ceux qui sont mes ennemis sans cause, m'ont donné la chasse comme à un oiseau.

53 Ils ont voulu anéantir ma vie dans une fosse, ils ont jeté des pierres sur moi.

54 Les eaux montèrent par-dessus ma tête; je disais: C'en est fait de moi!

55 J'ai invoqué ton nom, ô Éternel! du fond de la fosse.

56 Tu as entendu ma voix; ne cache point ton oreille à mes soupirs, à mes cris!

57 Au jour où je t'ai invoqué, tu t'es approché, tu as dit: Ne crains rien!

58 Seigneur, tu as plaidé la cause de mon âme, tu as racheté ma vie.

59 Tu as vu, Éternel, le tort qu'on me fait; fais-moi justice!

60 Tu as vu toutes leurs vengeances, tous leurs complots contre moi.

61 Tu as entendu, ô Éternel! leurs outrages et tous leurs complots contre moi;

62 Les discours de ceux qui s'élèvent contre moi, et les desseins qu'ils forment contre moi tout le jour.

63 Regarde: quand ils s'asseyent ou quand ils se lèvent, je suis le sujet de leur chanson.

64 Tu leur rendras leur récompense, ô Éternel! selon l'oeuvre de leurs mains.

65 Tu leur donneras l'aveuglement du coeur; ta malédiction sera pour eux.

66 Tu les poursuivras dans ta colère, tu les extermineras, ô Éternel! de dessous les cieux.

1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.

14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;

32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.