1 Proverbes de Salomon. L'enfant sage réjouit son père; mais l'enfant insensé est le chagrin de sa mère.
2 Les trésors de méchanceté ne profitent point; mais la justice délivre de la mort.
3 L'Éternel ne permet pas que le juste souffre de la faim; mais il repousse l'avidité des méchants.
4 La main paresseuse appauvrit; mais la main des diligents enrichit.
5 Celui qui amasse en été est un fils prudent; celui qui dort pendant la moisson est un fils qui fait honte.
6 Il y a des bénédictions sur la tête du juste; mais la violence fermera la bouche aux méchants.
7 La mémoire du juste sera en bénédiction; mais le nom des méchants tombera en pourriture.
8 Celui qui a le cœur sage, reçoit les avertissements; mais celui qui a les lèvres insensées, tombera.
9 Celui qui marche dans l'intégrité, marche en assurance; mais celui qui pervertit ses voies, sera découvert.
10 Celui qui cligne de l'œil cause du trouble; et celui qui a les lèvres insensées, court à sa perte.
11 La bouche du juste est une source de vie; mais la violence fermera la bouche aux méchants.
12 La haine excite les querelles; mais la charité couvre toutes les fautes.
13 La sagesse se trouve sur les lèvres de l'homme sage; mais la verge est pour le dos de celui qui est dépourvu de sens.
14 Les sages tiennent la science en réserve; mais la bouche de l'insensé est une ruine prochaine.
15 Les biens du riche sont sa ville forte; mais la pauvreté des misérables est leur ruine.
16 L'œuvre du juste conduit à la vie; mais le fruit du méchant est le péché.
17 Celui qui garde l'instruction, est dans le chemin de la vie; mais celui qui oublie la correction, s'égare.
18 Celui qui dissimule la haine a des lèvres trompeuses; et celui qui répand la calomnie, est un insensé.
19 La multitude de paroles n’est pas exempte de péché; mais celui qui retient ses lèvres est prudent.
20 La langue du juste est un argent de choix; mais le cœur des méchants vaut peu de chose.
21 Les lèvres du juste nourrissent beaucoup d'hommes; mais les insensés mourront, faute de sens.
22 C'est la bénédiction de l'Éternel qui enrichit, et il n'y joint aucune peine.
23 Faire le mal est la joie de l'insensé; la sagesse est celle de l'homme prudent.
24 Ce que le méchant craint, lui arrivera; mais Dieu accordera aux justes ce qu'ils désirent.
25 Comme le tourbillon passe, ainsi le méchant disparaît; mais le juste s'appuie sur un fondement éternel.
26 Ce que le vinaigre est aux dents, et la fumée aux yeux, tel est le paresseux à ceux qui l'envoient.
27 La crainte de l'Éternel multiplie les jours; mais les années des méchants seront retranchées.
28 L'espérance des justes est la joie; mais l'attente des méchants périra.
29 La voie de l'Éternel est la force de l'homme intègre; mais elle est la ruine des ouvriers d'iniquité.
30 Le juste ne sera jamais ébranlé; mais les méchants n'habiteront point sur la terre.
31 La bouche du juste produira la sagesse; mais la langue perverse sera retranchée.
32 Les lèvres du juste connaissent ce qui est agréable; mais la bouche des méchants n'est que perversité.
1 Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
2 Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
3 Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
4 K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
5 Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
6 Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
7 Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
8 Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
9 Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
10 Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
11 Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
12 Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
13 Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
14 Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
15 Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
16 Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
17 Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
18 Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
19 Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
20 Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
21 Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
22 Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
23 Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
24 Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
25 Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
26 Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
27 Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
28 Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
29 Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
30 Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
31 Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
32 Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.