1 Une réponse douce apaise la fureur; mais la parole dure excite la colère.

2 La langue des sages embellit la science; mais la bouche des insensés ne prononce que folie.

3 Les yeux de l'Éternel sont en tous lieux; ils contemplent les méchants et les bons.

4 Une langue qui corrige est comme l'arbre de vie; mais une langue perverse est comme un vent qui brise tout.

5 L'insensé méprise l'instruction de son père; mais celui qui prend garde à la réprimande deviendra prudent.

6 Il y a grande abondance dans la maison du juste; mais il y a du trouble dans le revenu du méchant.

7 Les lèvres des sages sèment la science; mais il n'en est pas ainsi du cœur des insensés.

8 Le sacrifice des méchants est en abomination à l'Éternel; mais la requête des hommes droits lui est agréable.

9 La voie du méchant est en abomination à l'Éternel; mais il aime celui qui s'adonne à la justice.

10 Un châtiment sévère attend celui qui quitte le droit chemin; et celui qui hait d'être repris, mourra.

11 Le séjour des morts et l'abîme sont devant l'Éternel; combien plus les cœurs des enfants des hommes?

12 Le moqueur n'aime point qu'on le reprenne, et il n'ira jamais vers les sages.

13 Le cœur joyeux embellit le visage; mais la tristesse du cœur abat l'esprit.

14 Un cœur intelligent cherche la science; mais la bouche des fous se repaît de folie.

15 Tous les jours de l'affligé sont mauvais; mais un cœur joyeux est un festin continuel.

16 Peu, avec la crainte de l'Éternel, vaut mieux qu'un grand trésor, avec lequel il y a du trouble.

17 Mieux vaut un repas d'herbes, où il y a de l'amitié, qu'un festin de bœuf engraissé où il y a de la haine.

18 L'homme violent excite les disputes; mais celui qui est lent à la colère apaise les querelles.

19 La voie du paresseux est comme une haie de ronces; mais le sentier des hommes droits est comme un chemin battu.

20 L'enfant sage réjouit son père; mais l'homme insensé méprise sa mère.

21 La folie est la joie de celui qui est dépourvu de sens; mais l'homme prudent suit le droit chemin.

22 Les projets échouent où manquent les conseils; mais ils s'affermissent lorsqu'il y a beaucoup de conseillers.

23 On a de la joie à donner une réponse de sa bouche; etune parole dite à en son temps est d'un grand prix!

24 Pour l'homme prudent, le chemin de la vie mène en haut, et lui fait éviter le Sépulcre qui est en bas.

25 L'Éternel démolit la maison des orgueilleux; mais il affermit les bornes de la veuve.

26 Les pensées du méchant sont en abomination à l'Éternel; mais les paroles des pures lui sont agréables.

27 Celui qui est adonné au gain déshonnête, trouble sa maison; mais celui qui hait les présents vivra.

28 Le cœur du juste médite ce qu'il doit répondre; mais la bouche des méchants profère des choses mauvaises.

29 L'Éternel s'éloigne des méchants; mais il exauce la requête des justes.

30 La lumière des yeux réjouit le cœur, et une bonne nouvelle engraisse les os.

31 L'oreille qui écoute la réprimande qui donne la vie, habitera parmi les sages.

32 Celui qui rejette l'instruction, méprise son âme; mais celui qui écoute la réprimande, acquiert du sens.

33 La crainte de l'Éternel enseigne la sagesse, et l'humilité va devant la gloire.

1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.

2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.

3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.

4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.

5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.

6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.

7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.

8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.

9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.

10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.

11 Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?

12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.

13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.

14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.

15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.

16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.

17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.

18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.

19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.

20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.

21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.

22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.

23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!

24 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.

25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.

26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.

27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.

28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.

29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.

30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.

31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.

32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.

33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.