1 Prière de l'affligé, lorsqu'il est abattu et qu'il répand sa plainte devant l'Éternel. Éternel, écoute ma prière, et que mon cri parvienne jusqu'à toi!
2 Ne me cache point ta face; au jour de ma détresse, incline vers moi ton oreille; au jour que je t'invoque, hâte-toi, réponds-moi!
3 Car mes jours s'en vont comme la fumée, et mes os sont brûlés comme un foyer.
4 Mon cœur a été frappé, et s'est desséché comme l'herbe; tellement que j'ai oublié de manger mon pain.
5 A force de crier en gémissant, mes os sont attachés à ma chair.
6 Je ressemble au pélican du désert; je suis comme le hibou du désert.
7 Je veille, et je suis semblable à un passereau solitaire sur le toit.
8 Tous les jours mes ennemis m'outragent, et mes adversaires en fureur jurent par mon nom.
9 Car j'ai mangé la cendre comme le pain, et j'ai mêlé ma boisson de pleurs,
10 A cause de ton indignation et de ton courroux; car tu m'as enlevé et jeté au loin.
11 Mes jours sont comme l'ombre à son déclin, et je deviens sec comme l'herbe.
12 Mais toi, Éternel, tu règnes à perpétuité, et ta mémoire dure d'âge en âge.
13 Tu te lèveras, tu auras compassion de Sion; car il est temps d'en avoir pitié; car le moment est venu.
14 Car tes serviteurs sont affectionnés à ses pierres, et ils ont pitié de sa poussière.
15 Alors les peuples craindront le nom de l'Éternel, et tous les rois de la terre, ta gloire;
16 Quand l'Éternel aura rebâti Sion, qu'il aura paru dans sa gloire,
17 Qu'il aura écouté la requête des désolés, et n'aura pas dédaigné leur supplication.
18 Cela sera écrit pour la génération à venir; et le peuple qui sera créé, louera l'Éternel.
19 Parce qu'il aura regardé du lieu élevé de sa sainteté, et que des cieux l'Éternel aura jeté les yeux sur la terre,
20 Pour entendre les gémissements des captifs, pour délivrer ceux qui sont voués à la mort;
21 Afin qu'on célèbre en Sion le nom de l'Éternel, et sa louange dans Jérusalem,
22 Quand tous les peuples s'assembleront, et tous les royaumes, pour servir l'Éternel.
23 Il a abattu ma force en chemin; il a abrégé mes jours.
24 J'ai dit: Mon Dieu, ne m'enlève pas au milieu de mes jours. Tes années sont d'âge en âge.
25 Tu as jadis fondé la terre, et les cieux sont l'ouvrage de tes mains.
26 Ils périront, mais toi tu subsisteras; ils vieilliront tous comme un vêtement; tu les changeras comme un habit, et ils seront changés.
27 Mais toi, tu es toujours le même, et tes années ne finiront point.
28 Les enfants de tes serviteurs habiteront en repos, et leur postérité sera affermie devant toi.
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]