1 Au maître-chantre. Psaume de David. Éternel, tu m'as sondé, et tu m'as connu.

2 Tu sais quand je m'assieds et quand je me lève; tu découvres de loin ma pensée.

3 Tu vois quand je marche et quand je me couche; tu connais parfaitement toutes mes voies.

4 Même avant que la parole soit sur ma langue, voici, ô Éternel, tu la connais tout entière.

5 Tu me tiens serré par-derrière et par-devant, et tu as mis ta main sur moi.

6 Ta science est trop merveilleuse pour moi, elle est si élevée que je ne puis l’atteindre!

7 Où irais-je loin de ton Esprit, et où fuirais-je loin de ta face?

8 Si je monte aux cieux, tu y es; si je me couche au Sépulcre, t'y voilà.

9 Si je prends les ailes de l'aube du jour, et que j'aille habiter au bout de la mer,

10 Là même, ta main me conduira, et ta droite me saisira.

11 Si je dis: Au moins les ténèbres me couvriront; la nuit devient lumière autour de moi;

12 Les ténèbres mêmes ne sont pas obscures pour toi, et la nuit resplendit comme le jour; les ténèbres sont comme la lumière.

13 Car c'est toi qui as formé mes reins, qui m'as façonné dans le sein de ma mère.

14 Je te loue de ce que j'ai été fait d'une manière si incompréhensible et admirable; tes oeuvres sont merveilleuses, et mon âme le sait très bien.

15 Mes os ne t'étaient point cachés, lorsque j'étais formé dans le secret, façonné comme un tissu dans les lieux bas de la terre.

16 Tes yeux m'ont vu, lorsque j'étais comme une masse informe, et sur ton livre étaient inscrits tous les jours qui m'étaient réservés, quand aucun d'eux n'existait.

17 Que tes pensées me sont précieuses, ô Dieu, et combien le nombre en est grand!

18 Les veux-je compter? Elles sont plus nombreuses que le sable. Suis-je réveillé? Je suis encore avec toi.

19 Ö Dieu, ne feras-tu pas mourir le méchant? Hommes de sang, éloignez-vous de moi!

20 Ils parlent de toi pour mal faire; tes ennemis jurent faussement par ton nom.

21 Éternel, ne haïrais-je pas ceux qui te haïssent? N'aurais-je pas horreur de ceux qui s'élèvent contre toi?

22 Je les hais d'une parfaite haine; je les tiens pour mes ennemis.

23 Sonde-moi, ô Dieu, et connais mon cœur; éprouve-moi, et connais mes pensées.

24 Vois s’il se trouve de l’iniquité en moi, et conduis-moi dans la voie de l'éternité!

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.