1 Au maître-chantre. Psaume de David. Sur Ajéleth-Hashachar (Biche de l'Aurore). Mon Dieu, mon Dieu, à ceci tu m'as désigné, retardant ma délivrance des paroles de mon gémissement?

2 Mon Dieu, je crie le jour, mais tu ne réponds point; et la nuit, et je n'ai point de repos.

3 Cependant tu es le Saint, qui habites au milieu des louanges d'Israël.

4 Nos pères se sont confiés en toi; ils se sont confiés en toi, et tu les as délivrés.

5 Ils ont crié vers toi, et ils ont été délivrés; ils se sont confiés en toi, et ils n'ont pas été confus.

6 Mais moi, je suis un ver, et non un homme; l'opprobre des hommes et le méprisé du peuple.

7 Tous ceux qui me voient se moquent de moi; ils ouvrent la bouche, ils secouent la tête.

8 Il se confie en l'Éternel, disent-ils, qu'il le délivre; qu'il le sauve, puisqu'il a mis en lui son affection.

9 Oui, c'est toi qui m'as tiré du sein de ma mère, et qui m'as fait reposer en paix sur ses mamelles.

10 J'ai été remis en tes mains dès ma naissance; dès le sein de ma mère tu es mon Dieu.

11 Ne t'éloigne pas de moi, car la détresse est proche, car il n'y a personne pour me secourir!

12 Des taureaux nombreux m'environnent; de puissants taureaux de Bassan m'entourent.

13 Ils ouvrent leur gueule contre moi, comme un lion déchirant et rugissant.

14 Je suis comme de l'eau qui s'écoule, et tous mes os se sont déjoints; mon cœur est comme la cire, il se fond dans mes entrailles.

15 Ma vigueur est desséchée comme la glaise; ma langue est attachée à mon palais, et tu m'as couché dans la poussière de la mort.

16 Car des chiens m'ont environné, une bande de méchants m'a entouré; ils ont percé mes mains et mes pieds.

17 Je compterais tous mes os. Ils me considèrent et me regardent.

18 Ils partagent entre eux mes vêtements; ils tirent ma robe au sort.

19 Toi donc, Éternel, ne t'éloigne pas!

20 Toi, ma force, accours à mon aide! Délivre mon âme de l'épée, mon unique bien de la patte des chiens!

21 Sauve-moi de la gueule du lion, retire-moi d'entre les cornes des buffles!

22 J'annoncerai ton nom à mes frères; je te louerai au milieu de l'assemblée.

23 Vous qui craignez l'Éternel, louez-le; toute la race de Jacob, glorifiez-le; toute la race d'Israël, redoutez-le!

24 Car il n'a point méprisé ni dédaigné l'affliction de l'affligé; il ne lui a point caché sa face; mais il l'a exaucé quand il criait vers lui.

25 Tu seras loué par moi dans la grande assemblée; j'accomplirai mes vœux en présence de ceux qui te craignent.

26 Les humbles mangeront et seront rassasiés; ceux qui cherchent l'Éternel, le loueront; votre cœur vivra à perpétuité.

27 Tous les bouts de la terre s'en souviendront, et reviendront à l'Éternel; toutes les familles des nations se prosterneront devant ta face.

28 Car le règne appartient à l'Éternel, et il domine sur les nations.

29 Tous les riches de la terre mangeront aussi et se prosterneront; tous ceux qui descendent vers la poussière et celui qui ne peut conserver sa vie, s'inclineront devant lui.

30 La postérité le servira; on parlera de l'Éternel à la génération future.

31 Ils viendront, et raconteront sa justice au peuple qui naîtra, parce qu'il aura fait ces choses.

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

2 Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

3 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

4 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

5 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

6 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

7 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

11 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

13 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

16 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

17 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

18 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

19 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

21 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

22 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

23 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

24 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

26 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

29 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

30 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

31 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]