1 Psaume de David. Éternel, j'élève mon âme à toi.
2 Mon Dieu, je m'assure en toi; que je ne sois pas rendu confus, que mes ennemis ne se réjouissent pas à mon sujet
3 Certes, aucun de ceux qui s'attendent à toi, ne sera confus; ceux-là seront confus, qui agissent perfidement sans cause.
4 Éternel, fais-moi connaître tes voies, enseigne-moi tes sentiers!
5 Fais-moi marcher dans ta vérité et enseigne-moi; car tu es le Dieu de ma délivrance, je m'attends à toi tout le jour.
6 Souviens-toi de tes compassions, ô Éternel, et de tes bontés; car elles sont de tout temps.
7 Ne te souviens point des péchés de ma jeunesse, ni de mes transgressions; selon ta miséricorde, souviens-toi de moi, à cause de ta bonté, ô Éternel!
8 L'Éternel est bon et droit; c'est pourquoi il enseignera aux pécheurs le chemin qu'ils doivent suivre.
9 Il fera marcher les humbles dans la justice; il enseignera sa voie aux humbles.
10 Tous les sentiers de l'Éternel ne sont que bonté et fidélité, pour ceux qui gardent son alliance et ses témoignages.
11 Pour l'amour de ton nom, ô Éternel, tu me pardonneras mon iniquité; car elle est grande.
12 Quel est l'homme qui craint l'Éternel? Il lui enseignera le chemin qu'il doit choisir.
13 Son âme habitera parmi les biens, et sa postérité possédera la terre.
14 Le secret de l'Éternel est pour ceux qui le craignent, et il leur fera connaître son alliance.
15 Mes yeux regardent sans cesse vers l'Éternel; car il fera sortir mes pieds du filet.
16 Tourne-toi vers moi, et prends pitié de moi, car je suis seul et affligé!
17 Les détresses de mon cœur se sont augmentées; délivre-moi de mes angoisses!
18 Vois mon affliction et mon travail, et pardonne-moi tous mes péchés!
19 Vois mes ennemis, car ils sont nombreux, et ils me haïssent d'une haine violente.
20 Garde mon âme, et délivre-moi; que je ne sois pas confus, car je me suis confié en toi!
21 Que l'intégrité et la droiture me préservent, car je me suis attendu à toi!
22 O Dieu! rachète Israël de toutes ses détresses.
1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.