1 Psaume de David. Éternel, défends-moi contre mes adversaires; combats ceux qui me combattent!
2 Prends l'écu et le bouclier, et lève-toi pour me secourir!
3 Saisis la lance, barre le passage à ceux qui me poursuivent; dis à mon âme: Je suis ton salut.
4 Qu'ils soient honteux et confus, ceux qui en veulent à ma vie; qu'ils reculent et qu'ils rougissent, ceux qui méditent mon malheur!
5 Qu'ils soient comme la paille livrée au vent, et que l'ange de l'Éternel les chasse!
6 Que leur chemin soit ténébreux et glissant, et que l'ange de l'Éternel les poursuive!
7 Car sans cause ils m'ont tendu leur filet sur une fosse; sans cause ils l'ont creusée pour surprendre mon âme.
8 Qu'une ruine imprévue l'atteigne! Qu'il soit pris au filet qu'il a caché! Qu'il y tombe et qu'il périsse!
9 Et mon âme s'égaiera en l'Éternel, et se réjouira en son salut.
10 Tous mes os diront: Éternel, qui est semblable à toi, qui délivres l'affligé de celui qui est plus fort que lui, l'affligé et le pauvre de celui qui le dépouille?
11 De faux témoins se lèvent; ils me demandent des choses dont je ne sais rien.
12 Ils me rendent le mal pour le bien; jusqu'à dérober mon âme.
13 Mais moi, quand ils étaient malades, je me couvrais d'un sac, j'affligeais mon âme par le jeûne, et ma prière revenait sur mon sein.
14 J'agissais comme s'ils étaient mes amis et mes frères; j'allais courbé tristement comme celui qui mène deuil pour sa mère.
15 Mais quand j'ai chancelé, ils se sont rassemblés joyeux; ils se sont rassemblés, me frappant à mon insu, me déchirant sans cesse.
16 Dans leurs festins, avec des moqueurs hypocrites, ils grincent les dents contre moi.
17 Seigneur, jusqu'à quand le verras-tu? Délivre mon âme de leurs violences; arrache au lion mon unique bien!
18 Je te célébrerai dans la grande assemblée; je te louerai au milieu d'un peuple nombreux.
19 Que mes injustes ennemis ne se réjouissent point à mon sujet; que ceux qui me haïssent sans cause ne clignent pas l'œil!
20 Car ils ne parlent point de paix, mais ils méditent des tromperies contre les gens paisibles du pays.
21 Ils ont ouvert contre moi leur bouche, disant: Ah! ah! notre oeil a vu!
22 Tu l'as vu, Éternel; ne te tais point!
23 Seigneur, ne sois pas loin de moi! Réveille-toi, lève-toi pour me faire droit, mon Dieu, mon Seigneur, pour défendre ma cause!
24 Juge-moi selon ta justice, Éternel mon Dieu, et qu'ils ne se réjouissent point de moi!
25 Qu'ils ne disent pas en leur cœur: Ah! notre âme est contente! Qu'ils ne disent pas: Nous l'avons englouti!
26 Qu'ils soient honteux et confus, tous ceux qui se réjouissent de mon mal! Qu'ils soient revêtus de honte et de confusion, ceux qui s'élèvent fièrement contre moi!
27 Que ceux qui prennent plaisir à ma justice chantent et se réjouissent! Et que sans cesse ils disent: Magnifié soit l'Éternel, qui se plaît à la prospérité de son serviteur!
28 Alors ma langue racontera ta justice, et tous les jours elle dira tes louanges.
1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.