1 Au maître-chantre. Cantique des enfants de Coré. O Dieu! nous avons entendu de nos oreilles, nos pères nous ont raconté l'œuvre que tu as faite en leur temps, aux jours d'autrefois.

2 Par ta main tu as chassé les nations et tu as établi nos pères; tu as brisé les peuples pour leur faire place.

3 Car ce n'est pas par leur épée qu'ils ont conquis le pays, et ce n'est pas leur bras qui les a sauvés; c'est ta droite, et ton bras, et la lumière de ta face, car tu les favorisais.

4 C'est toi, ô Dieu! qui es mon Roi; ordonne la délivrance de Jacob.

5 Par toi nous frapperons nos ennemis; par ton nom nous foulerons ceux qui s'élèvent contre nous.

6 Car je ne me confie pas en mon arc; ce n'est pas mon épée qui me sauvera.

7 C'est toi qui nous as sauvés de nos ennemis, et qui as rendu confus ceux qui nous haïssent.

8 C'est en Dieu que nous nous glorifions chaque jour; nous célébrerons ton nom à jamais. Sélah (pause).

9 Cependant tu nous as rejetés et couverts d'opprobre, et tu ne sors plus avec nos armées.

10 Tu nous fais reculer devant l'ennemi, et ceux qui nous haïssent ont pris leur butin.

11 Tu nous livres comme des brebis qu'on mange; tu nous as dispersés parmi les nations.

12 Tu vends ton peuple pour rien, et tu n'as point fait augmenter leur valeur.

13 Tu fais de nous l'opprobre de nos voisins, la risée et le jouet de nos alentours.

14 Tu fais de nous la fable des nations; en nous voyant, les peuples hochent la tête.

15 Mon ignominie est toujours devant moi, et la confusion couvre mon visage,

16 A la voix de celui qui insulte et qui outrage, à la vue de l'ennemi et du vengeur.

17 Tout cela nous est arrivé; et cependant nous ne t'avons pas oublié, nous n'avons pas faussé ton alliance.

18 Notre cœur ne s'est point retiré en arrière; nos pas ne se sont point écartés de ton sentier,

19 Quand tu nous as foulés parmi les chacals et couverts de l'ombre de la mort.

20 Si nous aurions oublié le nom de notre Dieu, si nous aurions étendu nos mains vers un dieu étranger,

21 Dieu n'en aurait-il pas fait enquête, lui qui connaît les secrets du cœur?

22 Mais, à cause de toi, nous sommes mis à mort tous les jours, et regardés comme des brebis destinées à la boucherie.

23 Lève-toi! Pourquoi dors-tu, Seigneur? Réveille-toi, ne nous rejette pas à toujours!

24 Pourquoi caches-tu ta face? Pourquoi oublies-tu notre misère et notre oppression?

25 Car notre âme est abattue jusque dans la poussière; notre ventre est attaché à la terre.

26 Lève-toi, viens à notre aide, et rachète-nous à cause de ta bonté!

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.

2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

3 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

25 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

26 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]