1 Au maître-chantre. Psaume des enfants de Coré. Écoutez ceci, vous tous les peuples; prêtez l'oreille, vous tous les habitants du monde!

2 Enfants du peuple et enfants des grands, le riche aussi bien que le pauvre.

3 Ma bouche prononcera des paroles sages, et les pensées de mon cœur sont pleines de sens.

4 Je vais prêter l'oreille aux discours sentencieux; j'expose mon énigme au son de la harpe.

5 Pourquoi craindrais-je aux jours du malheur, quand l'iniquité de mes adversaires m'environne?

6 Ils se confient en leurs biens, ils se glorifient de l'abondance de leurs richesses.

7 Mais l'homme ne saurait racheter son frère, ni payer à Dieu sa rançon.

8 Car le rachat de leur âme est trop cher, et il ne se fera jamais,

9 Pour qu'ils continuent de vivre à perpétuité, et qu'ils ne voient point le tombeau.

10 Car on voit que les sages meurent; le fou et l'insensé périssent également, et laissent leurs biens à d'autres.

11 Ils pensent que leurs maisons dureront éternellement, et leurs demeures d'âge en âge; ils ont donné leurs noms à leurs terres.

12 Mais l'homme ne peut demeurer dans son éclat; il est rendu semblable aux bêtes qui périssent.

13 Telle est la voie sur laquelle ils se fient; et leurs successeurs se plaisent à leurs discours.

14 Ils sont poussés au Sépulcre comme un troupeau; la mort se repaîtra d'eux; les justes domineront sur eux au matin; leur beauté sera consumée dans le Sépulcre, loin de leurs habitations.

15 Mais Dieu rachètera mon âme de la main du Sépulcre, quand il me prendra à lui. (Sélah.)

16 Ne crains point, quand un homme s'enrichit, quand la gloire de sa maison s'accroît.

17 Car, en mourant, il n'emportera rien; sa gloire ne descendra pas après lui.

18 Que dans sa vie il rende son âme heureuse, et qu'on te loue parce que tu te fais du bien,

19 Tu iras pourtant vers la génération de tes pères, qui ne reverront jamais la lumière.

20 L'homme qui est en honneur et qui n'a pas d'intelligence, devient semblable aux bêtes qui périssent.

1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]