1 Psaume d'Asaph. Dieu, l'Éternel Dieu, a parlé; et il a appelé la terre, du soleil levant au soleil couchant.

2 De Sion, parfaite en beauté, Dieu a resplendi.

3 Notre Dieu vient, et ne demeure plus dans le silence; devant lui est un feu dévorant; autour de lui, une violente tempête.

4 Il appelle les cieux en haut et la terre, pour juger son peuple:

5 Assemblez-moi mes fidèles, qui ont fait alliance avec moi par le sacrifice.

6 Et les cieux proclament sa justice, car c'est Dieu lui-même qui vient juger.

7 Écoute, mon peuple, et je parlerai; je témoignerai contre toi, ô Israël! JE SUIS Dieu, ton Dieu.

8 Je ne te reprendrai pas sur tes sacrifices, ni sur tes holocaustes, qui sont continuellement devant moi.

9 Je ne prendrai point de taureau dans ta maison, ni de bouc dans tes bergeries.

10 Car tous les animaux des forêts sont à moi, les bêtes des montagnes par milliers.

11 Je connais tous les oiseaux des montagnes, et tout ce qui se meut dans les champs est en mon pouvoir.

12 Si j'avais faim, je ne t'en dirais rien, car le monde avec tout ce qu'il renferme est à moi.

13 Mangerais-je la chair des gros taureaux, ou boirais-je le sang des boucs?

14 Offre à Dieu le sacrifice de la louange, et accomplis tes vœux envers le Très-Haut;

15 Et invoque-moi au jour de la détresse: je te délivrerai et tu me glorifieras.

16 Mais Dieu dit au méchant: Est-ce à toi de réciter mes lois, et d'avoir mon alliance dans la bouche?

17 Toi qui hais la correction et qui jettes mes paroles derrière toi?

18 Quand tu vois un voleur, tu te plais avec lui, et ta portion est avec les adultères.

19 Tu laisses aller ta bouche au mal, et ta langue manigance la fraude.

20 Quand tu t'assieds, tu parles contre ton frère; tu diffames le fils de ta mère.

21 Voilà ce que tu as fait, et je me suis tu. Tu as cru que j'étais vraiment comme toi. Je te reprendrai, et je mettrai le tout devant tes yeux.

22 Comprenez donc cela, vous qui oubliez Dieu, de peur que je ne déchire et que personne ne délivre!

23 Celui qui offre pour sacrifice la louange, m'honore; et à celui qui règle sa voie, je ferai voir le salut de Dieu.

1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.