1 Au maître-chantre. Cantique de David, sur les instruments à cordes. O Dieu, prête l'oreille à ma prière, et ne te cache pas loin de ma supplication!

2 Écoute-moi et réponds-moi; je m'agite dans ma plainte, et je gémis,

3 A la voix de l'ennemi, devant l'oppression du méchant; car ils font tomber sur moi le malheur, et me poursuivent avec furie.

4 Mon cœur frémit au-dedans de moi, et des frayeurs mortelles sont tombées sur moi.

5 La crainte et le tremblement viennent sur moi; l'effroi m'enveloppe.

6 Et j'ai dit: Oh! qui me donnera les ailes de la colombe? Je m'envolerais, et j'irais me poser ailleurs.

7 Voilà, je m'enfuirais bien loin, je me tiendrais au désert. (Sélah.)

8 Je me hâterais de m'échapper, loin du vent violent, loin de la tempête.

9 Anéantis-les, Seigneur; confonds leurs langues; car je ne vois que violence et querelles dans la ville.

10 Elles en font le tour, jour et nuit, sur ses murailles; la ruine et le tourment sont au milieu d'elle.

11 La malice est au milieu d'elle; l'oppression et la fraude ne s'éloignent point de ses places.

12 Car ce n'est pas un ennemi qui m'outrage, je pourrais le supporter; mon adversaire n'est pas celui qui me haïssait, je me cacherais loin de lui.

13 Mais c'est toi, un homme traité comme mon égal, mon compagnon et mon ami!

14 Nous prenions plaisir à nous entretenir ensemble, nous allions à la maison de Dieu avec la foule.

15 Que la mort les surprenne! Qu'ils descendent vivants au Sépulcre! Car la malice est dans leurs demeures, dans leurs cœurs.

16 Mais moi, je crierai à Dieu, et l'Éternel me sauvera.

17 Le soir, et le matin, et à midi, je crierai et je gémirai, et il entendra ma voix.

18 Il mettra mon âme en paix, la délivrant de la guerre qu'on me fait, car ils étaient plusieurs avec moi.

19 Dieu l'entendra, et il les humiliera, lui qui règne de tout temps (Sélah); parce qu'il n'y a point en eux de changement, et qu'ils ne craignent point Dieu.

20 Chacun jette la main sur ceux qui vivaient en paix avec lui; il viole son alliance.

21 Les paroles de sa bouche sont plus douces que le beurre, mais la guerre est dans son cœur; ses paroles sont plus onctueuses que l'huile, mais ce sont des épées nues.

22 Décharge-toi de ton fardeau sur l'Éternel, et il te soutiendra; il ne permettra jamais que le juste soit ébranlé.

23 Toi, ô Dieu, tu les précipiteras au fond de la fosse; les hommes de sang et de fraude n'atteindront pas la moitié de leurs jours; mais moi, je me confie en toi.

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.

2 Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

3 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

4 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

5 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

6 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

7 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

8 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

10 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

11 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

12 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

16 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

17 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

18 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

19 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

20 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

21 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

22 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

23 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]