1 Éternel, je me suis retiré vers toi; que je ne sois jamais confus!
2 Délivre-moi par ta justice et fais moi échapper; incline ton oreille vers moi et sauve-moi!
3 Sois pour moi un rocher de retraite, où je puisse toujours me retirer; tu as ordonné que je sois sauvé; car tu es mon rocher et ma forteresse.
4 Mon Dieu, délivre-moi de la main du méchant, de la main du pervers et de l'oppresseur.
5 Car tu es mon attente, Seigneur Éternel, ma confiance dès ma jeunesse.
6 Je me suis appuyé sur toi dès ma naissance; c'est toi qui m'as tiré du sein de ma mère; tu es ma louange en tout temps.
7 J'ai été comme un monstre aux yeux de plusieurs; mais toi, tu es ma forte retraite.
8 Que ma bouche soit pleine de ta louange et de ta gloire chaque jour!
9 Ne me rejette pas au temps de la vieillesse; quand ma force s'en va, ne m'abandonne pas!
10 Car mes ennemis parlent de moi; ceux qui guettent mon âme tiennent conseil ensemble,
11 Disant: Dieu l'a abandonné; poursuivez-le et saisissez-le, car il n'y a personne qui le délivre.
12 O Dieu! ne t'éloigne pas de moi; mon Dieu, accours à mon aide!
13 Que les ennemis de mon âme soient couverts d'opprobre et de honte; que ceux qui cherchent ma perte soient confus, et qu'ils périssent!
14 Mais moi, j'espérerai toujours, et je te louerai de plus en plus.
15 Ma bouche racontera chaque jour ta justice et tes délivrances; car je n'en connais pas le nombre.
16 J'irai louant tes grandes oeuvres, Seigneur Éternel; je célébrerai ta seule justice.
17 O Dieu! tu m'as instruit dès ma jeunesse, et jusqu'ici j'ai annoncé tes merveilles.
18 Et même jusqu'à la vieillesse, jusqu'à la blanche vieillesse, ô Dieu, ne m'abandonne pas; jusqu'à ce que j'aie annoncé la force de ton bras à cette génération, ta puissance à tous ceux qui naîtront,
19 Et ta justice, ô Dieu, qui est haut élevée. Tu fais de grandes choses. O Dieu! qui est semblable à toi?
20 Toi qui, m'ayant fait voir plusieurs détresses et plusieurs maux, reviens me rendre la vie, et qui me fais remonter hors des abîmes de la terre.
21 Tu accroîtras ma grandeur, et tu me consoleras encore.
22 Aussi je te louerai sur l'instrument du luth, pour ta fidélité, ô mon Dieu! Je te psalmodierai sur la harpe, ô Saint d'Israël!
23 Mes lèvres, et mon âme que tu as rachetée, chanteront de joie quand je te psalmodierai.
24 Ma langue aussi chaque jour redira ta justice; car ceux qui cherchent mon mal seront honteux et rougiront.
1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.