1 Psaume d'Asaph. Oui, Dieu est bon pour Israël, pour ceux qui ont le cœur pur.

2 Pour moi, le pied m'a presque manqué, et peu s'en est fallu que mes pas n'aient glissé;

3 Car j'ai porté envie aux insensés, voyant la prospérité des méchants.

4 Car ils n'y a point liens dans leur mort, mais leur force est en son entier.

5 Ils n'ont point de part aux peines des autres hommes; ils ne sont point frappés comme les autres hommes.

6 C'est pourquoi l'orgueil les entoure comme un collier, la violence les couvre comme un vêtement.

7 Leurs yeux sont enflés à force d'embonpoint; les désirs de leur cœur se font jour.

8 Ils sont moqueurs et parlent méchamment d'opprimer; ils parlent avec hauteur.

9 Ils portent leur bouche jusqu'au ciel, et leur langue parcourt la terre.

10 Aussi son peuple en revient à ceci, quand on leur fait boire les eaux amères en abondance,

11 Et ils disent: Comment Dieu connaîtrait-il? Et comment y aurait-il de la connaissance chez le Très-Haut?

12 Voici, ceux-là sont des méchants, et, toujours heureux, ils amassent des richesses.

13 Certainement c'est en vain que j'ai purifié mon cœur, et que j'ai lavé mes mains dans l'innocence.

14 Car je suis frappé tous les jours, et mon châtiment revient chaque matin.

15 Si j'ai dit: Je parlerai ainsi; voici, j'étais infidèle à la race de tes enfants.

16 J'ai donc réfléchi pour comprendre ces choses, et cela m'a semblé fort difficile;

17 Jusqu'à ce qu'entré dans les sanctuaires de Dieu, j'aie pris garde à la fin de ces gens-là.

18 Car tu les mets en des lieux glissants; tu les fais tomber dans des précipices.

19 Comme ils sont détruits en un moment! enlevés et consumés par une destruction soudaine!

20 Tel un songe quand on s'éveille, ainsi, Seigneur, à ton réveil tu mets en mépris leur vaine apparence.

21 Quand mon cœur s'aigrissait ainsi, et que je me tourmentais en moi-même,

22 Alors j'étais abruti et sans connaissance; j'étais devant toi comme les bêtes.

23 Mais moi, je serai toujours avec toi; tu m'as pris par la main droite.

24 Tu me conduiras par ton conseil, puis tu me recevras dans la gloire.

25 Quel autre que toi ai-je au ciel? Je ne prends plaisir sur la terre qu'en toi.

26 Ma chair et mon cœur défaillaient; mais Dieu est le rocher de mon cœur et mon partage à toujours.

27 Car voici: ceux qui s'éloignent de toi périront. Tu retranches tous ceux qui se détournent de toi.

28 Mais pour moi, m'approcher de Dieu, c'est mon bien; j'ai placé mon refuge dans le Seigneur, l'Éternel, afin de raconter toutes tes oeuvres.

1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.