1 Maskil (cantique) d'Asaph. Pourquoi, ô Dieu, nous rejettes-tu à jamais, et ta colère fume-t-elle contre le troupeau de ta pâture?

2 Souviens-toi de ton assemblée, que tu t'es acquise jadis, que tu as rachetée pour être la tribu de ton héritage; souviens-toi de cette montagne de Sion, où tu as fait ta demeure.

3 Porte tes pas vers ces ruines perpétuelles: l'ennemi a tout détruit dans le lieu saint.

4 Tes ennemis ont rugi au milieu de tes parvis; ils y ont mis pour signes leurs symboles.

5 Ils s'y font voir comme des gens élevant les haches dans l'épaisseur d'un bois.

6 Et déjà ils en brisent toutes les sculptures, avec des cognées et des marteaux.

7 Ils ont mis en feu ton sanctuaire; ils ont jeté à terre, profané la demeure de ton nom.

8 Ils ont dit en leur cœur: Détruisons-les tous! Ils ont brûlé toutes les synagogues de Dieu dans le pays.

9 Nous ne voyons plus nos signes; il n'y a plus de prophète, ni personne avec nous qui sache jusqu'à quand.

10 Jusqu'à quand, ô Dieu, l'adversaire outragera-t-il, l'ennemi méprisera-t-il sans cesse ton nom?

11 Pourquoi retires-tu ta main et ta droite? Tire-la de ton sein, et détruis!

12 Mais Dieu est mon Roi de tout temps, lui qui opère des délivrances au milieu de la terre.

13 C'est toi qui fendis la mer par ta puissance, qui brisas les têtes des dragons sur les eaux.

14 C'est toi qui écrasas les têtes du Léviathan, qui le donnas en pâture au peuple du désert.

15 C'est toi qui fis jaillir des sources et des ruisseaux; toi qui mis à sec les fleuves intarissables.

16 A toi est le jour, à toi aussi est la nuit; tu as créé la lumière et le soleil.

17 C'est toi qui as posé toutes les limites de la terre; l'été et l'hiver, c'est toi qui les as formés.

18 Souviens-toi que l'ennemi outrage, ô Éternel! qu'un peuple insensé méprise ton nom!

19 N'abandonne pas aux bêtes la vie de ta tourterelle; n'oublie pas pour toujours la troupe de tes affligés.

20 Regarde à ton alliance; car les lieux ténébreux de la terre sont pleins de repaires de violence.

21 Que l'opprimé ne retourne pas confus; que l'affligé et le pauvre louent ton nom!

22 Lève-toi, ô Dieu, défends ta cause! Souviens-toi de l'opprobre qui t'est fait tous les jours par l'insensé.

23 N'oublie pas les cris de tes adversaires, le bruit toujours grandissant de ceux qui s'élèvent contre toi!

1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.