1 Maskil (cantique) d'Héman l'Ezrachite. Éternel, Dieu de ma délivrance, je crie jour et nuit devant toi.

2 Que ma prière parvienne en ta présence; incline ton oreille à mon cri.

3 Car mon âme est rassasiée de maux, et ma vie touche au séjour des morts.

4 Je suis compté parmi ceux qui descendent dans la fosse; je suis comme un homme sans vigueur,

5 Gisant parmi les morts, tel que les blessés à mort, qui sont couchés dans le tombeau, dont tu ne te souviens plus, et qui sont séparés de ta main.

6 Tu m'as mis dans la fosse la plus basse, dans les lieux ténébreux, dans les abîmes.

7 Ta colère pèse sur moi, et tu m'accables de tous tes flots. (Sélah.)

8 Tu as éloigné de moi ceux que je connais; tu m'as rendu pour eux un objet d'horreur; je suis enfermé et je ne puis sortir.

9 Mon oeil se consume par l'affliction; je t'invoque, ô Éternel, tous les jours; j'étends mes mains vers toi.

10 Feras-tu quelque merveille pour les morts? Ou les trépassés se lèveront-ils pour te louer? (Sélah.)

11 Annoncera-t-on ta bonté dans le tombeau, et ta fidélité dans l'abîme?

12 Connaîtra-t-on tes merveilles dans les ténèbres, et ta justice dans la terre d'oubli?

13 Et moi, Éternel, je crie à toi; ma prière te prévient dès le matin.

14 Éternel, pourquoi rejettes-tu mon âme, et me caches-tu ta face?

15 Je suis affligé et comme expirant dès ma jeunesse; je suis chargé de tes terreurs, je suis éperdu.

16 Tes fureurs ont passé sur moi; tes épouvantes me tuent.

17 Elles m'environnent comme des eaux chaque jour; elles m'enveloppent toutes à la fois.

18 Tu as éloigné de moi amis et compagnons; ceux que je connais, ce sont les ténèbres.

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]