1 Dieu des vengeances, Éternel, Dieu des vengeances, fais briller ta splendeur!

2 Élève-toi, juge de la terre, rends la récompense aux orgueilleux!

3 Jusqu'à quand les méchants, ô Éternel, jusques à quand les méchants triompheront-ils?

4 Jusqu'à quand tous les ouvriers d'iniquité se répandront-ils en discours insolents et se glorifieront-ils?

5 Éternel, ils écrasent ton peuple, et ils oppriment ton héritage.

6 Ils tuent la veuve et l'étranger, et mettent à mort les orphelins.

7 Et ils disent: L'Éternel ne le voit pas, le Dieu de Jacob n'y prend pas garde.

8 Prenez garde, vous les plus stupides du peuple! Insensés, quand serez-vous intelligents?

9 Celui qui plante l'oreille n'entendra-t-il pas? Celui qui forme l'œil ne verra-t-il pas?

10 Celui qui châtie les nations, ne punira-t-il pas, lui qui enseigne aux hommes la science?

11 L'Éternel connaît que les pensées de l'homme ne sont que vanité.

12 Heureux l'homme que tu châties, ô Éternel, et que tu instruis par ta loi,

13 Pour le mettre à l'abri des jours d'adversité, jusqu'à ce que la fosse soit creusée pour le méchant.

14 Car l'Éternel ne délaisse point son peuple et n'abandonne point son héritage.

15 Car le jugement sera conforme à la justice; et tous ceux qui sont droits de cœur le suivront.

16 Qui se lèvera pour moi contre les méchants? Qui m'assistera contre les ouvriers d'iniquité?

17 Si l'Éternel n'eût été mon secours, bientôt mon âme eût habité le lieu du silence.

18 Lorsque j'ai dit: Mon pied a glissé, ta bonté, ô Éternel, m'a soutenu.

19 Quand j'avais beaucoup de pensées au-dedans de moi, tes consolations ont réjoui mon âme.

20 Serais-tu l'allié du trône de méchanceté, qui forge des injustices contre la loi?

21 Ils s'assemblent contre l'âme du juste et condamnent le sang innocent.

22 Mais l'Éternel est ma haute retraite; mon Dieu est le rocher de mon refuge.

23 Il fera retomber sur eux leur iniquité, et les détruira par leur propre méchanceté; l'Éternel notre Dieu les détruira.

1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.