1 La quatrième année du roi Darius, la Parole de l’Éternel fut adressée à Zacharie, le quatrième jour du neuvième mois, du mois de Kisleu;
2 Lorsqu'on eut envoyé à la maison de Dieu Sharetser et Réguem-Mélec, et ses gens, pour supplier l'Éternel,
3 Et pour parler aux sacrificateurs de la maison de l'Éternel des armées, et aux prophètes, en ces mots: Dois-je pleurer au cinquième mois, et faire abstinence, comme je l'ai fait pendant tant d'années?
4 Et la Parole de l’Éternel des armées me fut adressée en ces mots:
5 Parle à tout le peuple du pays et aux sacrificateurs, et dis-leur: Quand vous avez jeûné en vous lamentant, au cinquième et au septième mois, et cela depuis soixante et dix ans, est-ce bien pour moi, pour moi, que vous avez jeûné?
6 Et quand vous mangez et que vous buvez, n'est-ce pas vous qui mangez et vous qui buvez?
7 Ne sont-ce pas les paroles que faisait entendre l'Éternel par les premiers prophètes, lorsque Jérusalem était habitée et tranquille, elle et ses villes autour d'elle, et que le midi et la plaine étaient habités?
8 Puis la Parole de l’Éternel fut adressée à Zacharie, en ces mots:
9 Ainsi avait dit l'Éternel des armées: Rendez la justice avec vérité, exercez la miséricorde et la compassion, chacun envers son frère;
10 N'opprimez pas la veuve et l'orphelin, l'étranger et le pauvre, et ne méditez pas dans vos coeurs le mal l'un contre l'autre.
11 Mais ils n'ont pas voulu écouter; ils ont tiré l'épaule en arrière; ils ont appesanti leurs oreilles pour ne pas entendre;
12 Ils ont rendu leur coeur dur comme un diamant, pour ne pas entendre la loi et les paroles que l'Éternel des armées leur adressait par son Esprit, par les premiers prophètes; et il y eut une grande indignation de la part de l'Éternel des armées.
13 Et comme ils n'ont pas écouté lorsqu'il a crié, de même quand ils ont crié je n'ai point écouté, a dit l'Éternel des armées.
14 Je les ai chassés par la tempête vers toutes les nations qu'ils ne connaissaient point, et derrière eux le pays est resté désert, sans allants ni venants, et du pays de délices ils ont fait une désolation.
1 Potom stalo se léta čtvrtého Daria krále, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, čtvrtého dne měsíce devátého, kterýž jest Kislef,
2 Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech, i muži jeho, aby se kořili tváři Hospodinově,
3 A aby mluvili k kněžím, kteříž byli v domě Hospodina zástupů, i k prorokům, řkouce: Budeme-li plakati měsíce pátého, oddělujíce se, jako jsme činili již po mnoho let?
4 I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně, řkoucí:
5 Rci všemu lidu této země i kněžím takto: Když jste se postívali a kvílili, pátého a sedmého měsíce, a to po sedmdesáte let, zdaliž jste se opravdu mně, mně, pravím, postili?
6 A když jíte aneb pijete, zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete?
7 Zdaliž tato nejsou slova, kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky předešlé, když ještě Jeruzalém seděl bezpečně a užíval pokoje, i města jeho vůkol něho, a lid v straně polední i na rovinách bydlil?
8 I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, řkoucí:
9 Takto mluvíval Hospodin zástupů, řka: Soud pravý vynášejte, a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému.
10 A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém.
11 Ale nechtěli pozorovati, a nastavili ramene urputného, a uši své obtížili, aby neslyšeli.
12 A srdce své učinili kámen přetvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov těch, kteráž posílal Hospodin zástupů Duchem svým skrze proroky předešlé. Pročež přišel hněv veliký od Hospodina zástupů.
13 Nebo stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupů.
14 A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a země tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak přivedli zemi žádoucí na spuštění.