1 For it is my desire, my brothers, that you may keep in mind how all our fathers were under the cloud, and they all went through the sea;

2 And they all had baptism from Moses in the cloud and in the sea;

3 And they all took the same holy food;

4 And the same holy drink: for they all took of the water from the holy rock which came after them: and the rock was Christ.

5 But with most of them God was not pleased: for they came to their end in the waste land.

6 Now these things were for an example to us, so that our hearts might not go after evil things, as they did.

7 Then do not go after false gods, as some of them did; as it is said in the holy Writings, After resting and feasting, the people got up to take their pleasure.

8 Again, let us not give way to the desires of the flesh, as some of them did, of whom twenty-three thousand came to their end in one day.

9 And let us not put the Lord to the test, as some of them did, and came to their death by snakes.

10 And do not say evil things against the Lord, as some of them did, and destruction overtook them.

11 Now these things were done as an example; and were put down in writing for our teaching, on whom the last days have come.

12 So let him who seems to himself to be safe go in fear of a fall.

13 You have been put to no test but such as is common to man: and God is true, who will not let any test come on you which you are not able to undergo; but he will make with the test a way out of it, so that you may be able to go through it.

14 For this cause, my dear brothers, give no worship to false gods.

15 What I am saying is for wise men, do you be the judges of it.

16 The cup of blessing which we take, does it not give us a part in the blood of Christ? and is not the broken bread a taking part in the body of Christ?

17 Because we, being a number of persons, are one bread, we are one body: for we all take part in the one bread.

18 See Israel after the flesh: do not those who take as food the offerings of the altar take a part in the altar?

19 Do I say, then, that what is offered to images is anything, or that the image is anything?

20 What I say is that the things offered by the Gentiles are offered to evil spirits and not to God; and it is not my desire for you to have any part with evil spirits.

21 It is not possible for you, at the same time, to take the cup of the Lord and the cup of evil spirits; you may not take part in the table of the Lord and the table of evil spirits.

22 Or may we be the cause of envy to the Lord? are we stronger than he?

23 We are free to do all things, but there are things which it is not wise to do. We are free to do all things, but not all things are for the common good.

24 Let a man give attention not only to what is good for himself, but equally to his neighbour's good.

25 Whatever meat may be had at the public market, take as food without question of right or wrong;

26 For the earth is the Lord's and all things in it.

27 If a Gentile makes a feast for you, and you are pleased to go as a guest, take whatever is put before you, without question of right or wrong.

28 But if anyone says to you, This food has been used as an offering, do not take it, on account of him who said it, and on account of his sense of right and wrong:

29 Right and wrong, I say, not for you, but for the other man; for the fact that I am free is not dependent on another man's sense of right or wrong.

30 But if I give praise to God for the food which I take, let no man say evil of me for that reason.

31 So then, if it is a question of food or drink, or any other thing, whatever you do, do all to the glory of God.

32 Give no cause of trouble to Jews, or to Greeks, or to the church of God.

33 Even as I give way to all men in all things, not looking for profit for myself, but for the good of others, that they may get salvation.

1 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli,

2 A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,

3 A všickni týž pokrm duchovní jedli,

4 A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus.

5 Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti.

6 Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali.

7 Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.

8 Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců.

9 Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.

10 Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.

11 Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa.

12 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.

13 Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.

14 Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství.

15 Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.

16 Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?

17 Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme.

18 Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?

19 Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli.

20 Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.

21 Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů.

22 Čili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on?

23 Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.

24 Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.

25 Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.

26 Nebo Páněť jest země i plnost její.

27 Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.

28 Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.

29 Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?

30 A poněvadž já s díků činěním požívám, proč mi se rouhají příčinou toho, z čehož já díky činím?

31 Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.

32 Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,

33 Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.