1 If I make use of the tongues of men and of angels, and have not love, I am like sounding brass, or a loud-tongued bell.
2 And if I have a prophet's power, and have knowledge of all secret things; and if I have all faith, by which mountains may be moved from their place, but have not love, I am nothing.
3 And if I give all my goods to the poor, and if I give my body to be burned, but have not love, it is of no profit to me.
4 Love is never tired of waiting; love is kind; love has no envy; love has no high opinion of itself, love has no pride;
5 Love's ways are ever fair, it takes no thought for itself; it is not quickly made angry, it takes no account of evil;
6 It takes no pleasure in wrongdoing, but has joy in what is true;
7 Love has the power of undergoing all things, having faith in all things, hoping all things.
8 Though the prophet's word may come to an end, tongues come to nothing, and knowledge have no more value, love has no end.
9 For our knowledge is only in part, and the prophet's word gives only a part of what is true:
10 But when that which is complete is come, then that which is in part will be no longer necessary.
11 When I was a child, I made use of a child's language, I had a child's feelings and a child's thoughts: now that I am a man, I have put away the things of a child.
12 For now we see things in a glass, darkly; but then face to face: now my knowledge is in part; then it will be complete, even as God's knowledge of me.
13 But now we still have faith, hope, love, these three; and the greatest of these is love.
1 Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.
2 A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
3 A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.
4 Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
5 V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6 Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
7 Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
8 Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.
9 Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.
10 Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
11 Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.
12 Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
13 Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.