1 Now about things offered to images: we all seem to ourselves to have knowledge. Knowledge gives pride, but love gives true strength.

2 If anyone seems to himself to have knowledge, so far he has not the right sort of knowledge about anything;

3 But if anyone has love for God, God has knowledge of him.

4 So, then, as to the question of taking food offered to images, we are certain that an image is nothing in the world, and that there is no God but one.

5 For though there are those who have the name of gods, in heaven or on earth, as there are a number of gods and a number of lords,

6 There is for us only one God, the Father, of whom are all things, and we are for him; and one Lord, Jesus Christ, through whom are all things, and we have our being through him.

7 Still, all men have not that knowledge: but some, being used till now to the image, are conscious that they are taking food which has been offered to the image; and because they are not strong in the faith, their minds are troubled.

8 But God's approval of us is not based on the food we take: if we do not take it we are no worse for it; and if we take it we are no better.

9 But take care that this power of yours does not give cause for trouble to the feeble.

10 For if a man sees you, who have knowledge, taking food as a guest in the house of an image, will it not give him, if he is feeble, the idea that he may take food offered to images?

11 And so, through your knowledge, you are the cause of destruction to your brother, for whom Christ underwent death.

12 And in this way, doing evil to the brothers, and causing trouble to those whose faith is feeble, you are sinning against Christ.

13 For this reason, if food is a cause of trouble to my brother, I will give up taking meat for ever, so that I may not be a cause of trouble to my brother.

1 O těch pak věcech, kteréž modlám obětovány bývají, víme, že všickni známost máme. A známost nadýmá, ale láska vzdělává.

2 Zdá-li se pak komu, že něco umí, ještě nic nepoznal, tak jakž by měl znáti.

3 Ale jestliže kdo miluje Boha, tenť jest vyučen od něho.

4 A protož o pokrmích, kteříž se modlám obětují, toto dím: Víme, že modla na světě nic není a že není jiného žádného Boha nežli jeden.

5 Nebo ačkoli jsou někteří, ješto slovou bohové, i na nebi i na zemi, (jakož jsou mnozí bohové a páni mnozí,)

6 Ale my máme jediného Boha Otce, z něhož všecko, a my v něm, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze něhož všecko, i my skrze něho.

7 Ale ne ve všechť jest to umění. Nebo někteří se zlým svědomím pro modlu až dosavad jako modlám obětované jedí, a svědomí jejich, jsuci mdlé, poskvrňuje se.

8 Nečiníť pak nás pokrm vzácných Bohu. Nebo budeme-li jísti, nic tím lepší nebudeme, a nebudeme-li jísti, nic horší nebudeme.

9 Ale vizte, ať by snad ta vaše moc nebyla k urážce mdlým.

10 Nebo uzří-li kdo tebe, majícího známost, a ty sedíš při pokrmu modlám obětovaném, zdaliž svědomí toho, kterýž jest mdlý, nebude přivedeno k tomu, aby také jedl modlám obětované?

11 I zahyneť bratr mdlý, (pro tvé to vědění), za kteréhož Kristus umřel.

12 A tak hřešíce proti bratřím, a urážejíce svědomí jejich mdlé, proti Kristu hřešíte.

13 A protož jestližeť pohoršuje pokrm bližního mého, nebudu jísti masa na věky, abych nezhoršil bratra svého.