1 The song of Songs, which is Solomon's.

2 Let him give me the kisses of his mouth: for his love is better than wine.

3 Sweet is the smell of your perfumes; your name is as perfume running out; so the young girls give you their love.

4 Take me to you, and we will go after you: the king has taken me into his house. We will be glad and full of joy in you, we will give more thought to your love than to wine: rightly are they your lovers.

5 I am dark, but fair of form, O daughters of Jerusalem, as the tents of Kedar, as the curtains of Solomon.

6 Let not your eyes be turned on me, because I am dark, because I was looked on by the sun; my mother's children were angry with me; they made me the keeper of the vine-gardens; but my vine-garden I have not kept.

7 Say, O love of my soul, where you give food to your flock, and where you make them take their rest in the heat of the day; why have I to be as one wandering by the flocks of your friends?

8 If you have not knowledge, O most beautiful among women, go on your way in the footsteps of the flock, and give your young goats food by the tents of the keepers.

9 I have made a comparison of you, O my love, to a horse in Pharaoh's carriages.

10 Your face is a delight with rings of hair, your neck with chains of jewels.

11 We will make you chains of gold with ornaments of silver.

12 While the king is seated at his table, my spices send out their perfume.

13 As a bag of myrrh is my well-loved one to me, when he is at rest all night between my breasts.

14 My love is to me as a branch of the cypress-tree in the vine-gardens of En-gedi.

15 See, you are fair, my love, you are fair; you have the eyes of a dove.

16 See, you are fair, my loved one, and a pleasure; our bed is green.

17 Cedar-trees are the pillars of our house; and our boards are made of fir-trees.

1 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.

2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.

3 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.

4 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.

5 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.

6 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.

7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?

8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.

9 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.

10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.

11 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.

12 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.

13 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.

14 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

15 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.

16 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.

17 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.