1 For everything there is a fixed time, and a time for every business under the sun.

2 A time for birth and a time for death; a time for planting and a time for uprooting;

3 A time to put to death and a time to make well; a time for pulling down and a time for building up;

4 A time for weeping and a time for laughing; a time for sorrow and a time for dancing;

5 A time to take stones away and a time to get stones together; a time for kissing and a time to keep from kissing;

6 A time for search and a time for loss; a time to keep and a time to give away;

7 A time for undoing and a time for stitching; a time for keeping quiet and a time for talk;

8 A time for love and a time for hate; a time for war and a time for peace.

9 What profit has the worker in the work which he does?

10 I saw the work which God has put on the sons of man.

11 He has made everything right in its time; but he has made their hearts without knowledge, so that man is unable to see the works of God, from the first to the last.

12 I am certain that there is nothing better for a man than to be glad, and to do good while life is in him.

13 And for every man to take food and drink, and have joy in all his work, is a reward from God.

14 I am certain that whatever God does will be for ever. No addition may be made to it, nothing may be taken from it; and God has done it so that man may be in fear before him.

15 Whatever is has been before, and what is to be is now; because God makes search for the things which are past.

16 And again, I saw under the sun, in the place of the judges, that evil was there; and in the place of righteousness, that evil was there.

17 I said in my heart, God will be judge of the good and of the bad; because a time for every purpose and for every work has been fixed by him.

18 I said in my heart, It is because of the sons of men, so that God may put them to the test and that they may see themselves as beasts.

19 Because the fate of the sons of men and the fate of the beasts is the same. As is the death of one so is the death of the other, and all have one spirit. Man is not higher than the beasts; because all is to no purpose.

20 All go to one place, all are of the dust, and all will be turned to dust again.

21 Who is certain that the spirit of the sons of men goes up to heaven, or that the spirit of the beasts goes down to the earth?

22 So I saw that there is nothing better than for a man to have joy in his work--because that is his reward. Who will make him see what will come after him?

1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

3 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

4 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

5 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

6 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

7 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

8 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?