1 And he said to me, Son of man, get up on your feet, so that I may say words to you.

2 And at his words the spirit came into me and put me on my feet; and his voice came to my ears.

3 And he said to me, Son of man, I am sending you to the children of Israel, to an uncontrolled nation which has gone against me: they and their fathers have been sinners against me even to this very day.

4 And the children are hard and stiff-hearted; I am sending you to them: and you are to say to them, These are the words of the Lord.

5 And they, if they give ear to you or if they do not give ear (for they are an uncontrolled people), will see that there has been a prophet among them.

6 And you, son of man, have no fear of them or of their words, even if sharp thorns are round you and you are living among scorpions: have no fear of their words and do not be overcome by their looks, for they are an uncontrolled people.

7 And you are to give them my words, if they give ear to you or if they do not: for they are uncontrolled.

8 But you, son of man, give ear to what I say to you, and do not be uncontrolled like that uncontrolled people: let your mouth be open and take what I give you.

9 And looking, I saw a hand stretched out to me, and I saw the roll of a book in it;

10 And he put it open before me, and it had writing on the front and on the back; words of grief and sorrow and trouble were recorded in it.

1 Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou.

2 I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně.

3 Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne.

4 K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin,

5 Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.

6 Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou.

7 Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.

8 Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám.

9 I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha.

10 Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.