1 The word which Isaiah, the son of Amoz, saw about Judah and Jerusalem.

2 And it will come about in the last days, that the mountain of the Lord will be placed on the top of the mountains, and be lifted up over the hills; and all nations will come to it.

3 And the peoples will say, Come, and let us go up to the mountain of the Lord, to the house of the God of Jacob: and he will give us knowledge of his ways, and we will be guided by his word; for out of Zion the law will go out, and the word of the Lord from Jerusalem.

4 And he will be the judge between the nations, and the peoples will be ruled by his decisions: and their swords will be turned into plough-blades, and their spears into vine-knives: no longer will the nations be turning their swords against one another, and the knowledge of war will be gone for ever.

5 O family of Jacob, come, and let us go in the light of the Lord.

6 For you, O Lord, have given up your people, the family of Jacob, because they are full of the evil ways of the east, and make use of secret arts like the Philistines, and are friends with the children of strange countries.

7 And their land is full of silver and gold, and there is no end to their stores; their land is full of horses, and there is no end to their carriages.

8 Their land is full of images; they give worship to the work of their hands, even to that which their fingers have made.

9 And the poor man's head is bent, and the great man goes down on his face: for this cause there will be no forgiveness for their sin.

10 Go into a hole in the rock, covering yourselves with dust, in fear of the Lord, before the glory of his power.

11 The high looks of man will be put to shame, and the pride of men will be made low, and only the Lord will be lifted up in that day.

12 For the day of the Lord of armies is coming on all the pride of men, and on all who are high and lifted up;

13 And on all the high trees of Lebanon, and on all the strong trees of Bashan;

14 And on all the high mountains, and on all the hills which are lifted up;

15 And on every high tower, and on every strong wall;

16 And on all the ships of Tarshish, and on all the fair boats.

17 And the high looks of man will be put to shame, and the pride of men will be made low: and only the Lord will be lifted up in that day.

18 And the images will never be seen again.

19 And men will go into cracks of the rocks, and into holes of the earth, for fear of the Lord, and before the glory of his power, when he comes out of his place, shaking the earth with his strength.

20 In that day men will put their images of silver and of gold, which they made for worship, in the keeping of the beasts of the dark places;

21 To take cover in the cracks of the rocks, and in the holes of the hills, for fear of the Lord, and before the glory of his power, when he comes out of his place, shaking the earth with his strength.

22 Have no more to do with man, whose life is only a breath, for he is of no value.

1 Slovo, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému.

2 I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové.

3 A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.

4 Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.

5 Dome Jákobův, poďtež, a choďme v světle Hospodinově.

6 Ale ty jsi opustil lid svůj, dům Jákobův, proto že jsou naplněni ohavnostmi národů východních, a jsou pověrní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemců že sobě libují.

7 K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem, tak že není konce pokladům jejich; naplněna jest země jejich i koňmi, vozům pak jejich počtu není.

8 Naplněna jest také země jejich modlami; klanějí se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové jejich.

9 Klaní se obecný člověk, a ponižuje se i přední muž; protož neodpouštěj jim.

10 Vejdi do skály, a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou, před slávou důstojnosti jeho.

11 Tuť oči vysoké člověka sníženy budou, a skloněna bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den.

12 Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen,

13 I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské,

14 I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené,

15 I na všelikou věži vysokou, i na všelikou zed pevnou,

16 I na všecky lodí mořské, i na všecka malování slibná.

17 A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den,

18 Modly pak docela vymizejí.

19 Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.

20 V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadělali, aby se klaněl, totiž krtům a netopýřům.

21 I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou, a před slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.

22 Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti?