1 Then Zophar the Naamathite made answer and said,
2 Are all these words to go unanswered? and is a man seen to be right because he is full of talk?
3 Are your words of pride to make men keep quiet? and are you to make sport, with no one to put you to shame?
4 You may say, My way is clean, and I am free from sin in your eyes.
5 But if only God would take up the word, opening his lips in argument with you;
6 And would make clear to you the secrets of wisdom, and the wonders of his purpose!
7 Are you able to take God's measure, to make discovery of the limits of the Ruler of all?
8 They are higher than heaven; what is there for you to do? deeper than the underworld, and outside your knowledge;
9 Longer in measure than the earth, and wider than the sea.
10 If he goes on his way, shutting a man up and putting him to death, who may make him go back from his purpose?
11 For in his eyes men are as nothing; he sees evil and takes note of it.
12 And so a hollow-minded man will get wisdom, when a young ass of the field gets teaching.
13 But if you put your heart right, stretching out your hands to him;
14 If you put far away the evil of your hands, and let no wrongdoing have a place in your tent;
15 Then truly your face will be lifted up, with no mark of sin, and you will be fixed in your place without fear:
16 For your sorrow will go from your memory, like waters flowing away:
17 And your life will be brighter than day; though it is dark, it will become like the morning.
18 And you will be safe because there is hope; after looking round, you will take your rest in quiet;
19 Sleeping with no fear of danger; and men will be desiring to have grace in your eyes;
20 But the eyes of the evil-doers will be wasting away; their way of flight is gone, and their only hope is the taking of their last breath.
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.