1 And Job made answer and said,

2 Even today my outcry is bitter; his hand is hard on my sorrow.

3 If only I had knowledge of where he might be seen, so that I might come even to his seat!

4 I would put my cause in order before him, and my mouth would be full of arguments.

5 I would see what his answers would be, and have knowledge of what he would say to me.

6 Would he make use of his great power to overcome me? No, but he would give attention to me.

7 There an upright man might put his cause before him; and I would be free for ever from my judge.

8 See, I go forward, but he is not there; and back, but I do not see him;

9 I am looking for him on the left hand, but there is no sign of him; and turning to the right, I am not able to see him.

10 For he has knowledge of the way I take; after I have been tested I will come out like gold.

11 My feet have gone in his steps; I have kept in his way, without turning to one side or to the other.

12 I have never gone against the orders of his lips; the words of his mouth have been stored up in my heart.

13 But his purpose is fixed and there is no changing it; and he gives effect to the desire of his soul.

14 For what has been ordered for me by him will be gone through to the end: and his mind is full of such designs.

15 For this cause I am in fear before him, my thoughts of him overcome me.

16 For God has made my heart feeble, and my mind is troubled before the Ruler of all.

17 For I am overcome by the dark, and by the black night which is covering my face.

1 Tedy odpověděl Job a řekl:

2 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

3 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

4 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

5 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

6 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

7 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

8 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

9 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

10 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

11 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

12 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

13 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

14 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

15 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

16 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

17 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.